2. část - Současní lídři a politici. Donald Trump. Extroverze, nedostatek přívětivosti, bojovnost, hrubost, narcismus.

Mysl Donalda Trumpa

V roce 2006 Donald Trump plánoval koupit jisté duny a pastviny ve Skotsku a chtěl z nich vytvořit  luxusní golfový resort. On a majitel panství Tom Griffin se posadili, aby probrali transakci v restauraci Cock & Bull. Griffin připomíná, že Trump byl tvrdým vyjednavačem, který se zdráhal dát na sebe i ty nejmenší detaily. Říká o té schůzce: "Bylo to, jako by ten zlatovlasý host sedící naproti stolu byl herec, který hraje roli na londýnském jevišti. Byl to Donald Trump, který hrál Donalda Trumpa. Bylo na tom něco neskutečného."

Stejný pocit zmátl Marka Singera na konci 90. let, když pracoval na profilu Trumpa pro The New Yorker. Singer přemýšlel, co se mu honilo Trumpovi hlavou, když nehrál veřejnou roli Donalda Trumpa. "Na co myslíš", zeptal se Trumpa Singer, "když se ráno holíš před zrcadlem?" Trump, píše Singer, vypadal zmateně. Singer v naději, že odhalí muže za hercovou maskou, zkusil jiný postup: "Dobře, zeptám se, považuješ se za ideální společnost?"

"Opravdu chcete vědět, co považuji za ideální společnost?" odpověděl Trump. "Totální kus zadku."

Zdá se, že Trump si stále uvědomuje, že vždy jedná. Pohybuje se životem jako muž, který ví, že je neustále pozorován. 

Velké a rychle rostoucí množství výzkumů ukazuje, že temperament lidí, jejich charakteristické motivace a cíle a jejich vnitřní představy o sobě samých jsou mocnými prediktory toho, co budou v budoucnu cítit, myslet a dělat. V oblasti politiky psychologové nedávno ukázali, jak základní rysy lidské osobnosti – jako je extroverze a narcismus – utvářely charakteristické styly vedení minulých amerických prezidentů a jejich rozhodnutí. 

Trumpova osobnost a jeho životní historie je dobře zdokumentována v jeho vlastních knihách a projevech, v biografických zdrojích a v tisku. 

Padesát let empirického výzkumu v psychologii osobnosti vyústilo ve vědecký konsenzus ohledně nejzákladnějších dimenzí lidské variability. Existuje nespočet způsobů, jak odlišit jednu osobu od druhé, ale psychologičtí vědci se usadili na relativně jednoduché taxonomii, široce známé jako Velká pětka:

• Extroverze: společenskost, společenská dominance, nadšení, chování toužící po odměně
• Neurotismus: úzkost, emoční nestabilita, depresivní sklony, negativní emoce
• Svědomitost: pracovitost, disciplína, dodržování pravidel, organizace
• Vstřícnost: vřelost, péče o druhé, altruismus, soucit, skromnost
• Otevřenost: zvědavost, nekonvenčnost, fantazie, vnímavost k novým nápadům

Většina lidí skóruje blízko středu v jakékoli dané dimenzi, ale někteří skórují směrem k jednomu nebo druhému pólu. Výzkum rozhodně ukazuje, že vyšší skóre u extroverze je spojeno s větším štěstím a širšími sociálními vazbami, vyšší skóre u svědomitosti předpovídá větší úspěch ve škole a v práci a vyšší skóre u sympatií souvisí s hlubšími vztahy. Naopak vyšší skóre neuroticismu je vždy špatné, protože se ukázalo být rizikovým faktorem pro neštěstí, dysfunkční vztahy a problémy s duševním zdravím. Od dospívání až po střední věk má mnoho lidí tendenci stát se svědomitějšími a příjemnějšími a méně neurotickými, ale tyto změny jsou obvykle nepatrné: Osobnostní rysy Velké pětky jsou po celý život člověka poměrně stabilní.

Donald Trump během svého života projevoval profil rysů, které byste od amerického prezidenta nečekali: nebetyčná extroverze kombinovaná s nestandardně nízkou přívětivostí. 

Trump hraje svou roli otevřeně, bujně a společensky dominantním způsobem. Je jako dynamo – poháněný, neklidný, neschopný zůstat v klidu. Vystačí si s velmi malým množstvím spánku. Trump ve své knize The Art of the Deal z roku 1987 popsal své dny jako přecpané schůzkami a telefonáty. Asi o 30 let později je stále v neustálém kontaktu s jinými lidmi – na shromážděních, v rozhovorech, na sociálních sítích. Zdá se, že žádný jiný prezidentský kandidát se tolik nebaví. Ukázka jeho tweetů z doby, kdy byl napsán tento článek v USA.

3:13, 12. dubna: "WOW, skvělá nová anketa – New York! Děkujeme za vaši podporu!"

4:22, 9. dubna: "Bernie Sanders říká, že Hillary Clintonová není způsobilá být prezidentkou. Na základě jejích schopností rozhodovat se s tím mohu souhlasit!"

5:03, 8. dubna: "Je skvělé být v New Yorku. Doháním mnoho věcí (nezapomeňte, že během kampaně stále vedu velký podnik) a miluji to!"

12:25, 5. dubna: "Páni, @Politico je v naprostém chaosu a téměř všichni končí. Dobrá zpráva – špatní, nepoctiví novináři!

Základním rysem vysoké extroverze je neúnavné hledání odměny. Vysoce extrovertní herci, podněcovaní činností dopaminových okruhů v mozku, jsou hnáni k tomu, aby usilovali o pozitivní emocionální zážitky, ať už přicházejí ve formě společenského uznání, slávy nebo bohatství. Extroverti považují za uspokojující  samotné úsilí, dokonce více než skutečné dosažení cíle. Když se Barbara Waltersová v roce 1987 zeptala Trumpa, zda by chtěl být jmenován za prezidenta Spojených států, místo aby se musel snažit získat tuto funkci. Trump řekl: "To je lov, u kterého věřím, že ho miluji." Boj a lov je tedy dost důležitý pro jeho specificky nastavenou osobnost. 

Trumpova přívětivost se zdá být ještě extrémnější než jeho extroverze, ale v opačném směru. Pravděpodobně nejcennější lidská vlastnost na celém světě, přívětivost, se týká míry, do jaké se člověk jeví jako starostlivý, milující, přítulný, zdvořilý a laskavý. Trump svou rodinu určitě miluje. Uvádí se, že je velkorysý a spravedlivý šéf. Přesto získal pověst pozoruhodně nepřívětivého a nepříjemného člověka. Kolují o něm historky, že tam či onde projevil velkorysá gesta, ale celkově je braný jako někdo, kdo je ke svému okolí velmi nepříjemný. Lidé s nízkou přívětivostí jsou popisováni jako bezcitní, hrubí, arogantní a postrádající empatii. U Donalda Trumpa je to popisováno jako dlouhodobé, velmi neurvalé a sprosté jednání. 

Trump kdysi poslal novinářce Gail Collinsové The New York Times kopii jejího vlastního sloupku. Zakroužkoval její fotografii a připsal tam: "Tvář psa" Jindy a jinde si stěžoval na "nějaké ošklivé sračky", které o něm jednou řekla zpěvačka a herečka Cher. Pochlubil se na Twitteru: "Reagoval jsem tak, až se posrala ("I knocked the shit out of her") a ona už o mně potom neřekla ani slovo." Na předvolebních shromážděních Trump vybízel své příznivce, aby protestující zdrsnili. "Dostaňte je odtud!" křičel. "Rád bych ho praštil do obličeje." Nesympatické novináře i politické rivaly či oponenty Trump nazývá "hnusnými" a odepisuje je jako "poražené" a jako "lůzry". 

Podle Barbary Res, která na začátku 80. let sloužila jako viceprezidentka zodpovědná za výstavbu Trump Tower na Manhattanu, je emoční jádro kolem kterého se konsteluje osobnost Donalda Trumpa - hněv. "Pokud jde o hněv, ten je skutečný. Nepředstírá to," řekla v únoru The Daily Beast . "Skutečnost, že se naštve, to je jeho osobnost." Ve skutečnosti může být hněv operativní emocí, která stojí za Trumpovou vysokou extroverzí, stejně jako za jeho nízkou přívětivostí. Hněv může podněcovat zlobu, ale může také motivovat společenskou dominanci a podněcovat touhu získat obdiv ostatních. V kombinaci se značným darem pro humor (který může být i agresivní) leží v srdci Trumpova charisma hněv. I jeho politickou rétoriku prostupuje hněv. 

Výzkum naznačuje, že extroverti mají tendenci riskovat a že lidé s nízkou mírou otevřenosti jen zřídka zpochybňují své nejhlubší přesvědčení. Jako realitní developer jistě podstoupil velká rizika, i když po neúspěchech v 90. letech se stal konzervativnějším obchodníkem. V důsledku rizik, která podstoupil, Trump může (a také to dělá) poukazovat na luxusní městské věže, okázalá golfová hřiště a osobní jmění, které se podle některých odhadů pohybuje v miliardách, což mu zjevně přináší velké psychické odměny. . Riskantní rozhodnutí také vyústila ve čtyři obchodní bankroty, které se týkaly některých jeho kasin a letovisek. Není jisté, nakolik je schopen ohrozit USA zatímco slibuje, že učiní Ameriku zase velkou. Je nepravděpodobné, že se bude vyhýbat riskantním rozhodnutím, která by, pokud by vyšla, mohla poskytnout emocionální odměnu.

Skutečnou psychologickou divokou kartou je však Trumpova vstřícnost – nebo její nedostatek. Pravděpodobně nikdy nebyl americký prezident na veřejné scéně tak konzistentně a otevřeně nepříjemný, jako je Donald Trump. 

V domácí politice byl prezident Nixon všeobecně uznáván jako mazaný, bezcitný, cynický a machiavelistický, dokonce i podle měřítek amerických politiků. Empatie nebyla jeho silnou stránkou. To zní hodně jako Donald Trump – až na to, že k tomu musíte přidat bujnou extroverzi, neúnavné šoumenství a celebritu, která má obrovské EGO. Nixon nikdy nedokázal zaplnit místnost tak, jak to dokáže Trump.

Výzkum ukazuje, že lidé s nízkou mírou přívětivosti jsou obvykle považováni za nedůvěryhodné. Nepoctivost a podvod svrhly Nixona a poškodily instituci prezidenta. Všeobecně se dnes má za to, že všichni politici lžou, nebo se alespoň přetvařují, ale Trump se v tomto ohledu jeví jako extrém.

Při posuzování pravdivosti prohlášení kandidátů z roku 2016 PolitiFact nedávno vypočítal, že pouze 2 procenta tvrzení Trumpa jsou pravdivá, 7 procent je většinou pravdivých, 15 procent je z poloviny pravdivých, 15 procent je většinou nepravdivých, 42 procent je nepravdivých, a 18 procent naprosto zjevné, okamžitě prokazatelné lži.  

"Někdy je součástí uzavření dohody očerňování vaší konkurence," píše Trump. Když místní obyvatelé odmítli prodat nemovitosti, které Trump potřeboval k dokončení golfového resortu, zesměšnil je (v pořadu Late Show With David Letterman) a v novinách popsal místní obyvatele jako špíny nebo odpad, který žije v "nechutných" zchátralých chatrčích. Jak D'Antonio vypráví v Never Enough , Trumpovy útoky vyvolaly nepřátelství milionů lidí na Britských ostrovech a inspirovaly natočení oceněného dokumentu vysoce kritického vůči Trumpovi (You've Been Trumped)

¨¨Motivace

Pro psychology je téměř nemožné mluvit o Donaldu Trumpovi bez použití slova narcismus . Howard Gardner, psycholog z Harvardu, na žádost, aby shrnul Trumpovu osobnost pro článek ve Vanity Fair, odpověděl: "Pozoruhodně narcistický." George Simon, klinický psycholog, který vede semináře o manipulativním chování, říká, že Trump je "tak klasický, že archivuji jeho videoklipy pro použití na workshopech, protože neexistuje lepší příklad narcismu. Jinak bych musel najímat herce. Je jako splněný sen."

Když jdeme na sever po Michigan Avenue v Chicagu, můžeme obdivovat elegantní věž, kterou Trump postavil na řece Chicago. Proč ale musel na přední straně napsat své jméno 20 stop dlouhými písmeny? Jak téměř každý ví, Trump spojil své jméno téměř se vším, čeho se kdy dotkl – od kasin přes steaky až po takzvanou univerzitu, která slíbila, že naučí studenty, jak zbohatnout. Sebeodkazy prostupují i ​​Trumpovy projevy a rozhovory. Když se v létě 1999 postavil s proslovy na otcově pohřbu, mluvil Trump hlavně o sobě. Byl to nejtěžší den jeho vlastního života, začal Trump. Dále řekl, že největší úspěch Freda Trumpa (otce Donalda) bylo vychování skvělého a proslulého syna, tedy Donalda. 

Ve starořecké legendě se krásný chlapec Narcissus tak úplně zamiluje do odrazu sebe sama v kaluži, že se ponoří do vody a utopí se. Příběh poskytuje mýtický zdroj pro moderní pojetí narcismu, který je koncipován jako přehnaná sebeláska a doprovodné vlastnosti velkoleposti a pocitu oprávnění. Vysoce narcistní lidé se na sebe vždy snaží upoutat pozornost. Opakovaná a nepřiměřená sebereference je charakteristickým rysem jejich osobnosti. 

Uvažovat o roli narcismu v životě Donalda Trumpa znamená jít za dispoziční rysy sociálního aktéra – za vysokou extroverzi a nízkou přívětivost, za jeho osobní schémata pro rozhodování – a pokusit se přijít na to, co toho muže motivuje. Co vlastně Donald Trump chce ? Jaké jsou jeho nejcennější životní cíle?

Narcis chtěl víc než cokoli jiného milovat sám sebe. Lidé se silnými narcistickými potřebami chtějí milovat sami sebe a zoufale chtějí, aby je ostatní milovali také – nebo je alespoň obdivovali, viděli je jako brilantní, mocné a krásné, i když je jen vidí, tečka. Základním životním cílem je podporovat velikost já, aby ji všichni viděli. "Jsem král Palm Beach," řekl Trump novináři Timothymu O'Brienovi pro svou knihu z roku 2005, TrumpNation. Celebrity a bohatí lidé "všichni přicházejí" do Mar-a-Lago, Trumpova exkluzivního sídla v Palm Beach. "Všichni jedí, všichni mě milují, všichni mi líbají prdel. A pak všichni odejdou a říkají: 'Není hrozný?' Ale já jsem král."

Výtah z originálního článku. V překladu se může vyskytovat nepřesnost.

Zdroj: https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2016/06/the-mind-of-donald-trump/480771/