19. kapitola - Ženy v nesnázích používají kulomet. Psychoromán "Na šourek zásadně kladivem"

Po návratu z hor bylo potřeba vyřešit problém s dědou, který byl od pátku ve svém bytě a můj bratr byl jeho ošetřovatel. Jsou momenty, kdy si říkám, ať se tam třeba zblázní a dají mi pokoj, ale v tom je ten problém. Čím víc budou bláznit, tím je menší pravděpodobnost, že mi ten pokoj opravdu dají. Budu to muset vyřešit. Chtě nechtě, budu muset.

Natáčení videí určitě vyhovovalo dědovi. Spoléhal na to, že když jsem nějaká pánbíčkářka, nebo jak si to on vysvětluje, že se o něj přece postarám, protože on trpí a je v nouzi. Navíc stále spoléhá na to, že jsem zadlužená a budu ochotná o něj pečovat za peníze. V tomto bodě se však spletl. Sice jsem kvůli jinému chlapovi v dluzích, ale nevyřeším to tím, že se podvolím k tomuhle psychu. Už jich mám opravdu plné zuby všech, chci konečně začít žít podle sebe a ne podle nich.

Bráchův nechutný video kanál je už zablokován. Nevím, jak hodně bude brácha nasranej za to, že jsem ho nahlásila. Nedokážu to odhadnout, ale stát se může cokoliv. Nevím, jestli je ochoten sem přijet a dělat stejný dusna, jako dělal své bývalé manželce. Možná ano, možná ne. Netuším, jestli se jeho psychický a duchovní stav zhoršuje. Možná ano a možná ne. Ale nebudu to podceňovat. Nějaká sebeobrana je na místě.

Přemýšlím, jakou sebeobranu zvolit. Co bych dokázala použít, kdybych zjistila, že před barákem je brácha a zkouší se k nám nějak dostat, aby mě vytrestal? Může s ním umírající otec takhle pohnout? Co by ho zvedlo ze židle v této době? Jeho dcera je už veliká, nevím, jaké mají vztahy, ale moc žhavé to asi není. Alespoň podle toho, co říkal děda.

Vím, že Sára občas jezdí na návštěvu za bráchou a za dědou. Hraje hry, moc toho prý spolu nenamluví a pak jede zase k sobě. Jednou jsem se s ní setkala na chatě. Když jsem tam rok bydlela a Skaven měla asi 5 let, přijela Sára se svým klukem na návštěvu za babičkou a dědou. Oba dva byli oblečeni v černém, obarvené černé vlasy, oba byli tuším potetovaní, stříbrné šperky a piercingy. Gotický styl, nebo tak něco.

Zkoušela jsem s nimi mluvit, ale nezdálo se mi, že by o to nějak víc stáli, takže jsem toho po chvíli nechala a přestala jsem vyzvídat a nadhazovat další témata. Abych se neptala na příliš osobní věci, zvolila jsem neutrální téma práce a oni říkali, že oba dělají na volné noze, pracují pro nějakou agenturu a podávají telefonické informace, když někdo zavolá. To mě zaujalo, tehdy bych takovou práci docela brala, a protože v práci na počítači jsem byla celkem zdatná, asi bych neměla žádné větší potíže. Navíc jsem komunikativní a telefonování mě neděsí. Ale když jsem se na to začala více vyptávat, odpovídali neochotně, tak jsem je přestala obtěžovat. Tenkrát se nastěhovali do stejného městečka, kde bydleli moji rodiče. Nebylo mi moc jasné, co je tam táhne. Proč toužili být blízko mých rodičů, mi bylo záhadou.

Po pár letech se Sára s tímto klukem rozešla, odstěhovala jinam a tehdy o své vnučce děda říkal, že je to kurva, a že šlape přímo na ulici, nebo má byt někde na severu Čech a dělá prostě sex za prachy. Že by následek sexuálního obtěžování ze strany dědy a bráchy? Ví brácha, který po ní prahnul, že ji obtěžoval pravděpodobně i děda? Jak by se mu to líbilo? Možná by dnes dědovi nepodal ani tu vodu, kdyby to věděl.

Protože Sáru neznám, nevím, jestli je možné, aby byla prostitutka. Několikrát v životě řekl, že je zatížená na prachy. Dokonce prý měla připravenou darovací smlouvičku na zahradu, aby ji prý děda podepsal, ale dnes už dědovi nevěřím. Kdoví, jak to bylo. Možná záměrně dělá ze Sáry někoho jiného, abych neměla zájem se s ní sbližovat. Vůbec se neznáme. Je vlastně zajímavé, že se vůbec neznáme. Jako kdyby se to někomu hodilo, abychom neměli žádné styky s jinými příbuznými. Stále víc a víc se ukazuje, že u dědy nebylo nic náhodné.

Zkusím teď zavolat obvodní doktorce dědy a bráchy. Měla by vědět, co se v tom bytě odehrává. Měla by vědět, že brácha na péči o dědu nemá sílu a navíc se to může celé zvrhnout do ještě většího psycha. Tuto lékařku znám od vidění z dřívějška, dnes je určitě blízko důchodovému věku. Měla by mít lékařské záznamy od obou, jestli se nepletu.

Telefon mi zvedla sestra a po chvilce mě přepojila na lékařku. Vysvětlila jsem jí situaci.

"Páni." Zvolala lékařka, když slyšela stručný výčet faktů.

"Tak to budeme muset něco udělat." Konstatovala, když jsem jí popsala, jak se děda válel nahý na nějaké matraci na zemi a brácha ho natáčel a všechny videa hned vkládal na Youtube.

"Zkusím něco zařídit, mám tu teď lidi a vy mi kdyžtak volejte okolo poledne. To budeme mít víc času všechno probrat. Víte, já si dodnes pamatuji Vaši babičku, kterou jsem měla v obvodu. Dodnes jsem nepoznala nikoho, koho bych se více bála. Vaše maminka to musela mít strašně těžký jak s ní, tak s manželem, tak i se synem. Vždycky, když jsem ji potkala na zahradě, tak jsem si to uvědomila. No, zavolejte mi prosím v poledne, já zatím zkusím zjistit, co se dá udělat."

Poděkovala jsem a zůstala jsem po tomto telefonátu jak opařená. Nikdo nikdy mi nevěřil, že babička je zlé monstrum. Možná mi věřil terapeut, ale když jsem to řekla někomu z rodiny, všichni byli vždycky divní. Koukali na mě stejně, jako kdybych řekla, že babička má na hlavě raketoplán. Bylo mi to divné. Jak je možné, že neviděli zlo, které z ní tak sálalo na všechny strany? Kdyby mlčela a jen se blbě dívala, to bych ještě snad pochopila, ale ona nemlčela a jednoznačně byla zlá a jedovatá na lidi okolo. Probodávala je pohledem, měla jedovaté řeči, ta nenávist z ní prýštila tak hrozně, že jsem to opravdu nedokázala pochopit. Dnes mě to nepřekvapuje u dědy. Sám je narušený, možná skutečně nemůže vidět tohle zlo, protože sám je naprosto chladný a necitlivý, ale u některých mě to překvapilo. Nebo se jenom bojí tyto věci pojmenovat? Je to ohrožující, všechno by se jim zhroutilo? Nerozumím tomu, ale jsem ráda, že to konečně někdo řekl nahlas. Těším se na hovor s tou lékařkou.

To mi nyní připomíná téma sebeobrany. Jakou zbraní se vybavit, aby účinkovala, a přitom to nebyla vražedná zbraň? Něco, co funguje na dálku. Něco střílecího, co by bráchu zastavilo, ale zároveň jsem ho tím nezabila? Šla jsem tyto otázky položit Skaven, protože ona byla párkrát na bitvě s airsoftovými válečníky. Doma má odstřelovačku, ale to by pro mé účely asi nestačilo. Nebyl by čas na opětovné nabíjení kuliček, potřebuji něco pohodlnějšího a výkonnějšího. Navíc bych neměla dobrou trefu. Mohla bych si pořídit luk a šípy, jenže to by nemuselo dopadnout dobře, je to už skutečná zbraň a tu já raději nechci.

Skaven navrhla airsoftový kulomet. Ukázala mi i videa, na kterých kulomet během chvíle nekompromisně rozebral velkou dýni a to na značnou dálku. Zásobník plný kuliček vydrží docela dlouho. Pro útočníka, který by opravdu chtěl útočit a obtěžoval by nás, mohl by být takový kulomet docela velkým překvapením. A shodou okolností její známý takový kulomet prodává a je ve velmi dobrém stavu. Dokonce je trochu vytuněný a má větší sílu. Navíc Skaven by takový dárek do výbavy neurazil, kdyby ještě chtěla jezdit na bitvy. Jako zbraň by se jí hodil. Bylo tedy rozhodnuto. Na sebeobranu si koupím tento kulomet, a kdyby nebyl potřeba, Skaven bude mít prostě další zbraň do sbírky. Dárky si moc nedáváme, takže mám příležitost spojit "příjemné s užitečným".

Brácha je nebezpečný tvor a může se stát, že nyní bude nebezpečný o něco více, protože může cítit úzkost a ohrožení, nebo se bude chtít mstít, nebo co já vím, co ho všechno může napadnout. To, co tam provádějí, je už hodně úlet a já se ho bojím. Moc dobře si pamatuji jeho fascinaci zbraněmi. Celé dětství jsem z něj měla strach a mám ho i dnes. Nemohu si pomoci. Mohla bych opět všechno racionalizovat, ale tentokrát to neudělám. Mám strach a hodlám mu čelit konkrétním opatřením.

Je už poledne, jdu volat.

Lékařka Karpíšková vzala telefon hned.

"Paní Glosová, sestra pro vašeho otce zajistila místo v nemocnici ve vedlejším okrese. Ještě dnes se zastavím u nich v bytě, nebudu jim raději říkat, že jste volala a řeknu jim, že jdu na kontrolu a jdu se na otce podívat, v jakém je stavu po návratu z nemocnice do domácích podmínek. Já v léčbě vašeho bratra nemám, ale šla jsem se zeptat kolegy vedle, a jak jste říkala, bratr žádné léky nebere a odmítá s tím něco dělat. Takže si nedělejte starosti, otce odvezeme, když bude souhlasit."

"Děkuju moc. Myslím, že děda, tedy otec, obelhal i bráchu a tvrdil mu o svém zdravotním stavu něco jiného. Chtěla jsem se ještě zeptat na tu babičku, jak jste ji zmínila. Můžu se zeptat, co si pamatujete? Mně totiž nikdo nevěřil, že byla tak strašně zlá, ale já si to celou dobu myslím. A teď vidím, že ani otec není to, co se zdál být. U bráchy je to jasné už dlouho, že není v pořádku. Víte, já jsem začala mít kolem 36 let panické ataky, nevěděla jsem proč. Asi pět let jsem chodila na terapii, a dodnes v některých věcech tápu. Teď se ukázalo, že i otec je asi prolhaná potvora, která s lidma manipuluje a možná je i pedofilní. Asi ano. Proto mě to zajímá, potřebuji to pochopit."

"To je mi líto, že máte takové problémy. Ale nepřekvapuje mě to. I na Vaší mamince bylo vidět, že je toho na ni moc. Vy jste vypadala silnější a zdravější, ale nakonec vás to stejně dostihlo. Váš otec mi vždycky připadal tak trochu jako Jekyll a Hyde. Měla jsem z něj takové pocity. A babička, tu si pamatuji dodnes. Chodila jsem jednou za čas k ní do bytu. Pokaždé jsem se strašně bála tam jít. Vůbec jsem ty pocity nedokázala ovládnout a říkala jsem si, že to je přehnaný. Co by mi asi tak mohla udělat? Ale nemohla jsem si pomoct. Strašně nerada jsem tam chodila."

"A čeho jste se přesně bála?" Ptám se.

"Já to nedokážu ani přesně říct. Mívala tam vedle postele hůl, tak mě napadaly myšlenky, že mě bude chtít tou holí umlátit. Že na mě může tou holí zaútočit. Bylo to iracionální, ale stejně jsem to nedokázala ovládnout a celou dobu se jí bála. Když jsem odešla z jejího bytu, vždy se mi ulevilo. Ten její pohled byl hrozný. Nenávistný. Měla jsem hodně pacientů a byli různí, ale na ni jsem nikdy nezapomněla. Při takových setkáních si člověk připouští, že někteří lidé jsou jiní, nebo nějaké zlo v nich je mimořádné. Těžko to pojmenovat."

"Jsem ráda, že to říkáte. Já mám stejné pocity už dlouho, ale nikdo mi nevěřil. Ani v rodině, ani jinde."

"Každopádně o Vašeho otce se postaráme. Raději nebudeme říkat, že jste volala. Kdyby odmítl odvoz, tak bych Vám zavolala. Odvoz by měl být možný ještě dnes, maximálně zítra."

Lékařka si na mě vzala telefon, rozloučily jsme se a mně se velmi ulevilo. Nejen proto, že otce někam odvezou a situace nebude dál gradovat, ale i proto, že mi řekla své postřehy k naší rodině. To znamená, že členové rodiny jsou k některým věcem slepí a hluší. Já jsem se také málem stala hluchá a slepá. Ale naštěstí ne úplně.

Zapnula jsem si počítač. Přede mnou je zpráva o toxické havárii. Jdu si pustit muziku, nabízí se mi video s názvem:

Poznejte svého psychopata 23. Toxická rodina

Rozklikla jsem to. Po pár minutách je jasné, že se tento materiál naší rodiny velice týká. Další dva dny jsem sledovala jedno video za druhým. Toxicita, narcismus, psychopatologie, manipulace…

Škoda, že tyto materiály nebyly dostupné před pár lety. Nebo možná byly, ale pouze v knihách a nebyly tak popularizované. Teď už je mi to jasné. Skoro všechno do sebe zapadá. Můj bývalý přítel, otec Skaven, je narcis jak poleno. Bratr také, ale ten toho má podstatně víc. Děda je ještě trochu záhadný, ale psychopat to je, jak se zdá. Proto není schopen odsouhlasit, že babička byla zlá. To je šílený, jak to najednou do sebe zapadá. A já tak dlouho nechápala, co se tu děje. To je tragédie. Nevědět, neznat a nenajít odpovědi. Ale dnes už je mám. Otázka je, proč mi to neřekl terapeut? Je logické, že některé věci nemá smysl říkat, když sám pacient je nevidí nebo nechce vidět. Ale některé věci mi zprostředkovat měl. A v několika případech jsem dokonce měla pravdu já a on na mě použil gaslighting. Vědomě, nebo nevědomě, ale použil. Zpochybnil mé vlastní pocity, které jsem výjimečně byla schopná vytáhnout a to celkem dost nepříjemně. Nepamatovala bych si to, ale byla jsem z jeho reakcí tak zaskočená a zmatená, že jsem si je právě proto zapamatovala. Ze stejných důvodů mi uvízly některé vzpomínky na otce. Zmatení bylo příliš veliké, až jsem si kvůli tomu zapamatovala nelogické výroky s celou situací, která mi v tu chvíli nedávala vůbec žádný smysl. Jenže teď to konečně všechno smysl dává.

Byla jsem od dětství tak rozesraná, že jsem svým pocitům přestala věřit a zašlapala jsem je do hlubin nitra. V rodině jeden zdevastovaný člověk za druhým. Příliš mnoho psychopatologie na jednu rodinu. Zlá bába nejdříve psychicky odrovnala své dcery, ty si pak vzaly chlápky, kteří byli vhodným protipólem k takto psychicky rozsekaným ženám, a v takovém toxickém prostředí jsme vyrůstali my. Brácha, já a mé sestřenice s bratranci. Kluci to odnesli o trochu víc, zdají se být opravdu v tomto směru křehčí, minimálně v naší rodině. Můj brácha je navíc démonicky zlý, oproti mému bratranci, který je spíš jenom oběť.

Má série partnerů se tím také vysvětluje. Vybírala jsem si muže milejší a příjemnější, než je můj bratr a otec, nicméně žádná zlatíčka to nejsou. Měli jen milejší nebo přátelštější vnější projev a to bylo to, co mě mátlo. Cit v tom nebyl. Míla sám byl z toxické rodinky a sám nyní v toxickém vztahu opět žije. Vždycky jsem tušila, že mě někam tlačí a chce u nás vytvořit něco podobného, ale neměla jsem pro to slova. Nyní se svou druhou manželkou jedou už tento typ vztahu oba dva. Myslela jsem si, že z jednoho nezdravého vztahu uteču a místo toho jsem si našla ještě více toxického narcistického týpka, který mě obelhával a suše manipuloval od samého začátku. Tušila jsem sice něco, ale nechápala jsem tyto principy a nepřipustila si tyto skutečnosti, jinak bych ho včas vyhodila. Bohužel mě vtáhl do dluhů, které mi nechal na krku a už znova podniká jinde a dělá zase stejné chyby jako předtím.

Opět má různé milenky, opět vypráví zkreslené příběhy, opět oblbuje lidi a potřebuje potlesk. Zanechal mi dluhy a dítě. Dítě, tedy Skaven, jsem si sama nechala a nakonec se ukazuje, že je dobře, že ji mám. Tím, že sama není už tak sežvejklá a nepotlačila své emoce tak jako já, mi dnes vlastně pomáhá uvědomit si hromadu důležitých jevů. Velmi se nám ulevilo, když její tatínek a můj partner od nás konečně odešel. Teď jedno navazuje na druhé a dává to smysl kompletně.

Proto mi nikdo z rodiny nevěřil, že bába je takové monstrum. Nemají rozlišovací schopnost z několika důvodů. Jednak mají na toxické chování značnou toleranci, nebo v tom přímo sami jedou, a jednak nemají potřebnou citlivost na některé jevy.

Jenže co nyní? Jsem u konce pátrání, které trvalo mnoho let. Ale konec ještě není. Otec chce k nám, vše si takto naplánoval a jeho snahy možná ještě neskončily. Když byl schopný natáčet videa, může být schopný vymyslet ještě něco jiného.

Rozhodla jsem se zabezpečit před případným útokem, ať si o tom myslí každý to, co chce.

Na různá místa v zahradě jsem umístila dřevěné tyče a násady, kdyby náhodou člověk potřeboval nějakou sebeobranu. Skaven se zeptala svého známého, jestli by nám prodal kulomet, který zrovna předtím nabízel k prodeji. Zajely jsme k němu a koupila jsem ho. Dcera mi ukázala, jak se to obsluhuje, a kulomet s kuličkami byl nějakou dobu připravený ke střelbě, kdyby k nám dorazil nějaký útočník, který si se mnou bude chtít vyřizovat účty.

Mé reakce byly možná přehnané, ale má to svou logiku. Vyplavovaly se mi emoce ohrožení, které jsem už dávno potlačila a možná nebyly až tak aktuální. Jenže se nedalo odhadnout, co je aktuální u mého bratra, který k násilí inklinoval celý život a já nemohu vědět, co udělá nyní, když ségra neposlouchá a děda ho manipuluje a obrací proti mně. A že se to tak děje, je jisté. Natáčení těch debilních videí vymyslel patrně on, jen se nikdy nedá předpokládat, jaké motivy bude mít zrovna brácha. Je tak trochu neřízená střela.

Dále jsem sledovala videa na téma psychopatologie. V jednom momentě jsem začala být schopná rozlišovat o hodně jemněji než na začátku. Zajímavý pro mě byl moment, kdy jsem sledovala video s manželským párem, který natáčí videa, společně dělají různá školení a kurzy, vydávají publikace a tak podobně. V jednom videu jsem viděla něco, co mi připomínalo hnusnou manipulaci a toxické chování přímo před kamerou. Zavolala jsem Skaven a zeptala se jí, jestli tam vidí to samé co já, nebo nevidí. Ale viděla to samé, takže jsem se asi nepletla. Pak jsem si pustila další videa s tímto párem a bylo zřejmé, že mužský člen tohoto páru je docela neurvalý a buď si toho není vůbec vědom, nebo je to docela hovado. Manželka byla z jeho manipulací nesvá, dezorientovaná, ale možná jí vše došlo později. To nevím. Každopádně jsem zjistila, že není tak těžké v tom číst. Najednou to jde.

Když už jsem byla tak rozjetá, nastartovala jsem další procesy. Chtěla jsem se zbavit dluhů, které se se mnou táhly už skoro dvacet let. Věděla jsem, že jednou je zaplatím, ale nevěděla jsem jak. Pořád jsem doufala, že přijde čas, kdy rozhýbám aktivně své podnikání, ale to se nedělo. Má energie vždy plynula jinam. Prostě jsem toto téma nějak odkládala a nebylo to prioritou číslo jedna. Protože v naší republice probíhalo právě takzvané "Milostivé léto" a byla šance umazat část dluhů, jako jsou penále za pojištění a tak podobně, vyhledala jsem u nás ve městě kancelář "Člověk v tísni" abych si nechala poradit, jak ze zapeklité situace ven. I když jsem podala co nejkratší verzi svého příběhu, stejně měla ta mladá paní, nebo slečna celkem dost.

Dostaly jsme se i k tomu, že naše rodina vlastní na horách starou chatu s pozemkem, kterou nemůžeme prodat, protože tam tatínek s bratrem kradli a já se bratra bojím. A také se bojím, že když se na to přijde, škoda bude větší než cena za dražbu chaty, a tím pádem přijdu o bydlení i já s dcerou, protože kvůli exekucím jsem nechala napsat domek na tátu a teď mě má otec v hrsti.

Právnička mi zjišťovala, jestli bylo mou povinností nahlásit tento jejich trestný čin, nebo nebylo. Podle paragrafu, který mi poslala, má povinnost to asi nebyla, ale to neznamená, že problém je vyřešen.

Čím více jsem se v těchto problémech motala, tím více jsem byla nasraná na otcovu prolhanost. Má situace už mě unavovala, chtěla jsem to všechno rozmotat a mít konečně pokoj, ale zatím to nešlo. Až během rozhovoru s mou sestřenicí Majkou přišlo náhlé osvícení a otevřela se zcela nová cesta, o které jsem nevěděla. Dalo by se říct, že přišlo vysvobození.