3. část - Současní lídři a politici. Donald Trump. Sebepojetí, narativ. Následovníci, přívrženci. Psychopatologie, bludy, konspirace. Princip zámku a klíče.
Renomovaný psychoanalytický teoretik Heinz Kohut tvrdil, že narcismus pramení z nedostatku zrcadlení raného věku: Rodiče selhávají v láskyplném odrazu vlastní začínající grandiozity mladého chlapce (nebo dívky), takže dítě zoufale potřebuje potvrzení od ostatních. V souladu s tím někteří odborníci trvají na tom, že narcistické motivace zakrývají základní nejistotu. Jiní však tvrdí, že na určitých formách narcismu není nutně nic kompenzačního nebo dokonce nezralého. V souladu s tímto názorem autor článku v biografickém záznamu Trumpa nenašel žádný důkaz, který by naznačoval, že Donald Trump zažil něco jiného než láskyplný vztah se svou matkou a otcem. Narcističtí lidé jako Trump mohou znovu a znovu hledat oslavu sama sebe, ale ne nutně proto, že v dětství trpěli negativní rodinnou dynamikou. Spíše se prostě nemohou nabažit. Rodičovská chvála a silné povzbuzení, které by u jiného mladíka bylo schopné posílit pocit bezpečí, mohly místo toho přilít raketové palivo do velkých ambicí Donalda Trumpa.
Už od základní školy chtěl Trump být číslo 1. Na střední škole byl prý poměrně oblíbený mezi svými vrstevníky a učiteli, ale neměl žádné blízké důvěrníky. Jak trenér i obdivující spolužák vzpomínají v The Trumps, Donald vynikal tím, že byl nejsoutěživějším mladým mužem ve velmi konkurenčním prostředí. Jeho potřeba vyniknout – být například nejlepším sportovcem ve škole a naplánovat si tu nejambicióznější budoucí kariéru – možná vytlačila intenzivní přátelství, protože mu znemožnila ukázat ten druh slabosti a zranitelnosti, který je typický pro skutečnou intimitu.
Vědci zjistili, že narcismus u prezidentů je něco jako dvousečná zbraň. Pozitivní je, že grandiózní narcismus je spojen s iniciováním legislativy, schopností přesvědčit veřejnost, stanovit agendu a určit směr. Na druhou stranu je to také spojeno s neetickým chováním, hrubostí, osobními útoky, výroky o spiknutí a tak dále.
Z dalších textů vyplývá, že lidé snášejí nabubřelé chování a nepříjemné rozmary narcistů tehdy, když tito podávají vysoké a zajímavé výkony. Jakmile však výkony nejsou již tak oslňující a původní kouzlo osobnosti zmizí, grandioznost narsiců se rychle opotřebuje a začíná lidi spíše otravovat. K tomu pěkně pasuje rčení, že pýcha předchází pád.
Sebepojetí, narativ
Jako my všichni, i Donald Trump nějak vnímá a upravuje svůj životní příběh, který souvisí s reinterpretací a selekcí paměti v kombinaci s fantazií o budoucnosti. Životní příběh poskytuje dospělým v průběhu času pocit soudržnosti, účelu a kontinuity. George W. Bush ve středním věku formuloval svůj životní příběh, který sledoval proměnu z opilého nešťastníka v samoregulovaného božího muže. Tím, že Bush odčinil své hříchy a prolomil svou závislost, dokázal znovu získat pocit kontroly a svobody, který si užíval kdysi jako malý chlapec vyrůstající v Texasu. Bush rozšířil své vyprávění o příběh své země a věřil, že americká společnost může znovu získat zdravé rodinné hodnoty a maloměstskou slušnost z minulých let tím, že přijme značku soucitného konzervatismu. Na mezinárodní frontě věřil, že utlačovaní lidé všude ve světě mohou požívat stejného druhu práv daných Bohem – sebeurčení a svobody – pokud by se mohli osvobodit od svých utlačovatelů. Jeho vykupitelský příběh mu pomohl v dobrém i zlém ospravedlnit zahraniční válku, jejímž cílem bylo svrhnout tyrana. Takový byl příběh a narativ G. W. Bushe.
V Dreams From My Father vyprávěl Barack Obama svůj vlastní vykupitelský životní příběh, který sleduje pohyb od zotročení k osvobození. Obama samozřejmě přímo nezažil hrůzy otroctví. Jeho příběh byl progresivním vyprávěním o vzestupu, který odrážel pochod národa směrem k rovnosti a svobodě – dlouhý oblouk dějin, který se ohýbá směrem ke spravedlnosti, jak to popsal King. Obama se jako hlavní hrdina tohoto velkého vyprávění identifikoval již v době, kdy se ve věku 31 let oženil s Michelle. A co Donald Trump? Jaký příběh si ve své vlastní mysli vytvořil o tom, jak se stal osobou, kterou je dnes?
Naše narativní identity obvykle začínají našimi nejranějšími vzpomínkami na dětství. Spíše než věrné rekonstrukce minulosti, jaká ve skutečnosti byla, jsou tyto vzdálené vzpomínky spíše mýtickým ztvárněním toho, co si představujeme, že svět byl. Bushovy nejranější vzpomínky byly o nevinnosti, svobodě a dobrých časech vyrůstajících na pláních západního Texasu. Obama má pocit úžasu, ale také zmatku ohledně jeho místa ve světě. Donald Trump vyrůstal v bohaté rodině 50. let s matkou, která se věnovala dětem, a otcem, který se věnoval práci. Před jejich sídlem stál Cadillac pro otce a Rolls-Royce pro matku. Všech pět Trumpových dětí – Donald byl čtvrtý – si užívalo rodinné prostředí, ve kterém je rodiče milovali a milovali jeden druhého (z jiných textů vyplývá, že matka byla spíše chladnější, otec hodně zaměstnaný vyděláváním peněz). A přesto první kapitola příběhu Donalda Trumpa je jiná, taková, jak se jevila jemu.
Fred Trump vydělal jmění budováním, vlastnictvím a správou bytových komplexů v Queensu a Brooklynu. O víkendech občas bral s sebou jedno, nebo dvě své děti na prohlídku budov. "Tahal mě s sebou, zatímco vybíral malé nájmy v drsných částech Brooklynu," vzpomíná Donald v Crippled America. "Být pronajímatelem není legrace. Musíš být tvrdý." Při jedné takové cestě se Donald svého otce zeptal, proč pokaždé, když otec zazvoní na zvonek u dveří nájemníka, proč si stoupá stranou mimo futra dveří. "Protože někdy střílejí přímo do dveří," odpověděl otec. I když Fredova odpověď mohla být přehnaná, odrážela jeho pohled na svět. Ze svých synů vychoval tvrdé konkurenty, protože jeho vlastní zkušenost ho naučila, že kdybyste nebyli ostražití a zuřiví, nikdy byste v podnikání nepřežili. Jeho lekce tvrdosti se shodovaly s Donaldovým vrozeným agresivním temperamentem. "Když jsem vyrůstal v Queensu, byl jsem docela drsné dítě," píše Trump. "Chtěl jsem být nejtvrdší dítě v okolí."
Fred tleskal Donaldově houževnatosti a povzbuzoval ho, aby se stal "zabijákem", ale obával se kriminality mladistvých. Poté, co jel Donald s kamarádem koupit vystřelovací nůž, otec ho dal raději na vojenskou akademii. Jak řekl Trump o desítky let později, Vojenská akademie v New Yorku byla "tvrdé, tvrdé místo". Vojenská škola posílila silnou pracovní morálku a smysl pro disciplínu, které se Trump naučil od svého otce. Naučil se také jednat s agresivními muži.
Trump nikdy nezapomněl na lekci, kterou se naučil od svého otce a od svých učitelů na akademii: Svět je nebezpečné místo. Musíte být připraveni bojovat. Když později zemřel jeho bratr, uzavřel to Donald tím, že jeho brácha byl slabý, prostě nebyl "zabiják", nebyl schopen tento tvrdý konkurenční boj ustát. Trump sám nepije, jeho bratr měl problémy s alkoholem, neadaptoval se prý na tvrdé konkurenční prostředí.
Podle Trumpových vlastních slov z rozhovoru People z roku 1981 je základním pozadím jeho životního příběhu toto: "Člověk je nejzlomyslnější ze všech zvířat a život je série bitev končících vítězstvím, nebo porážkou." Hlavní hrdina tohoto příběhu je podobný tomu, co velký učenec a psychoanalytik 20. století Carl Jung identifikoval v mýtech a folklóru jako archetypálního válečníka. Podle Junga jsou největším darem válečníka odvaha, disciplína a dovednost; jeho ústředním životním úkolem je bojovat za to, na čem záleží; jeho typickou reakcí na problém je zabít ho nebo jinak porazit; jeho největším strachem je slabost nebo impotence. Největším rizikem pro válečníka je, že podněcuje k bezdůvodnému násilí druhé a přivádí je na sebe.
Trump miluje box a fotbal, kdysi vlastnil profesionální fotbalový tým. V úvodní části The Apprentice vítá televizní publikum v brutálním darwinovském světě těmito výroky:
"New York, moje město. Kde se kola globální ekonomiky nikdy nepřestanou otáčet. Konkrétní metropole nesrovnatelné síly a účelu, která pohání svět podnikání. Manhattan je těžké místo. Tento ostrov je skutečná džungle. Pokud si nedáte pozor, může vás to rozžvýkat a vyplivnout. Ale když budete tvrdě pracovat, můžete dosáhnout velkého úspěchu, a tím myslím opravdu velkého."
Příběh zde není tolik o vydělávání peněz. Jak napsal Trump, "peníze pro mě nikdy nebyly velkou motivací, leda jako způsob, jak si udržet skóre". Příběh je místo toho o tom, jak se dostat na vrchol.
Donald Trump jako prezident slibuje, že udělá Ameriku znovu skvělou. V Crippled America říká, že prvním krokem k vítězství je vybudování ozbrojených sil: "Vše začíná silnou armádou. Všechno." Nepřátelé, kterým čelí Spojené státy, jsou děsivější než ti, kterým hrdina čelil v Queensu a na Manhattanu. "Nikdy nebylo nebezpečnější období," říká Trump. "Členové ISIS jsou středověcí barbaři, kteří musí být neúnavně pronásledováni, ať jsou kdekoli, bez zastavení, dokud není každý z nich mrtvý. Méně děsiví, ale neméně bojovní jsou naši ekonomičtí konkurenti, jako jsou Číňané. Pořád nás mlátí. Musíme je porazit." (Tyto výroky jsou z doby, kdy islámský stát řádil a kdy Trump nebyl ještě zvolen)
A jak bylo uvedeno, jeho extroverze a narcismus naznačují ochotu podstoupit velká rizika – činy, které si historie bude pamatovat. Tvrdé řeči mohou někdy zabránit ozbrojenému konfliktu, jako když potenciální protivník ve strachu ustoupí. Agresivní jazyk však může také podněcovat nacionalistický hněv mezi Trumpovými příznivci a provokovat soupeřící národy, na které Trump míří.
Tento článek byl sepsaný během předvolební kampaně, když ještě nebylo známo, jakým prezidentem by byl Donald Trump. Dnes už máme podstatně více informací. Na začátku této série článků, byla vložena následující definice toho, co se stalo se společností během vlády Donalda Trumpa. Postupně si různá fakta přiblížíme.
Prezidentovy lži zásadně posunuly vztah společnosti k pravdě. Minulí politici lhali – ale Trumpova administrativa nahlodala samotnou představu, že objektivní pravda existuje. Místo toho se zdá, že si lidé myslí, že mají právo na své vlastní pravdy. Kromě rétoriky prezidenta Trumpa o "falešných zprávách " a "alternativních faktech", došlo k posunu ve vývoji schopnosti věřit věcem, které nelze vidět.
Jak psychologové popisují osobnost prezidenta Trumpa nyní?
Osobnost prezidenta Trumpa – výstřední, drzá a agresivní – si vynucuje pozornost a analýzu, zejména proto, že obsadil obrovskou moc. Někteří odborníci na duševní zdraví veřejně uvedli svůj názor, že Trumpovo chování je v souladu s kritérii pro narcistickou poruchu osobnosti, antisociální poruchu osobnosti a paranoidní poruchu osobnosti, podle DSM-5 . (Diagnostický a statický manuál duševních poruch, jde o klíčový klasifikační systém)
Proč se gaslighting týká Trumpova prezidentství?
Gaslighting je forma psychologické manipulace, která vede někoho k pochybnostem o svém prožívání reality. Prostřednictvím důsledného lhaní, nesprávného nasměrování a rozporuplnosti se manipulátor pokouší delegitimizovat přesvědčení oběti tím, že je zmate a destabilizuje. To může vést oběť k pochybnostem o své paměti, vnímání a někdy i o zdravém rozumu.
Prezident Trump po celou dobu svého funkčního období bezostyšně lhal veřejnosti. Mezi první příklady patří tvrzení, že měl největší publikum v den inaugurace navzdory fotografickým důkazům. Dále odmítal informace o ruském vměšování do voleb v roce 2016 jako "falešné zprávy" navzdory konsenzu amerických zpravodajských agentur. Trumpovy časté a odvážné lži a jeho soustavná snaha podkopat lidem vnímání pravdy vedly některé odborníky k tomu, že Trumpovo chování charakterizovali jako gaslighting.
Proč se konspirační teorie týkají Trumpova prezidentství?
Politická kariéra Donalda Trumpa byla částečně zahájena prosazováním konspirační teorie, že Barack Obama se nenarodil ve Spojených státech. Během svého funkčního období Trump pokračoval v přijímání a rozšiřování konspiračních teorií. Konspirační teorie byly obecně odsunuty do vybraných koutů internetu, ale Trump je zesílil prostřednictvím moci prezidenta – propůjčil nebezpečným tvrzením širší dosah a větší důvěryhodnost. Kdokoli může spadnout do králičí nory konspirační teorie. Přesto konspirační myšlení koreluje s určitými osobnostními rysy, včetně nízké úrovně důvěry, zvýšené potřeby uzavření a pocitů bezmoci, nízkého sebevědomí a paranoidního myšlení. Konspirační teorie se také množí v dobách krize, která charakterizuje poslední rok Trumpova prezidentství, od pandemie covid-19 po ekonomickou recesi a rasové zúčtování.
Co lidi na Trumpovi přitahuje? Jaká je jejich hnací síla?
Důvodů je mnoho a jsou různé. Dva hlavní emocionální pohony jsou: narcistická symbióza a sdílená psychóza. Narcistická symbióza označuje vývojová zranění, která činí vztah vůdce a následovníka magneticky přitažlivým. Vůdce, hladový po pochlebování, aby kompenzoval vnitřní nedostatek sebeúcty, promítá grandiózní všemohoucnost – zatímco následovníci, kteří se ocitli v nouzi kvůli společenskému stresu nebo vývojovým zraněním, touží po rodičovské postavě. Když takto zranění jedinci dostanou mocenské pozice, vzbuzují v populaci podobnou patologii, která vytváří vztah "zámek a klíč".
"Sdílená psychóza" – která se také nazývá "folie à millions" ["šílenství pro miliony"]. Když se vysoce symptomatický jedinec (plný vlastních bludů) dostane do vlivné pozice, mohou se symptomy této osoby šířit populací prostřednictvím emočních vazeb, prohlubovat existující patologie a vyvolávat bludy, paranoiu a sklony k násilí – dokonce i u dříve zdravých jedinců. Léčba spočívá v odstranění expozice (odstraněním z vlivné pozice).
Myslíte si, že Trump skutečně projevuje bludné nebo psychotické chování? Nebo se prostě chová jako autokrat, který se tvrdohlavě pokouší udržet svou moc?
Obojí. Je jistě autokratické povahy, protože jeho extrémní narcismus neumožňuje rovnost s ostatními lidskými bytostmi, jak vyžaduje demokracie. Psychiatři obecně posuzují bludy prostřednictvím osobního vyšetření, ale existují i jiné důkazy o jejich pravděpodobnosti. Zaprvé bludy jsou nakažlivější než strategické lži, a tak z jejich pouhého rozšíření vidíme, že jim Trump pravděpodobně skutečně věří. Zadruhé jeho emocionální křehkost, projevující se extrémní nesnášenlivostí ke skutečnostem, které neodpovídají jeho rádoby pohledu na svět, jej předurčuje k psychotickým spirálám. Zatřetí jeho veřejné působení zahrnuje četné hodiny rozhovorů a interakcí s jinými lidmi. (Důkazů je tedy nasbíráno už dost.)
Odkud pochází nenávist, kterou někteří jeho příznivci projevují? A co můžeme udělat pro podporu uzdravení?
Je zde velká socioekonomická deprivace. Ano, existuje velká zranění, hněv a přesměrovatelná energie pro nenávist, kterou Trump využil a přiživil pro svou manipulaci a pro své využití. Emocionální vazby, které vytvořil, usnadňují sdílenou psychózu v masivním měřítku. Je to přirozený důsledek podmínek, které jsme jako společnost nastavili. K uzdravení obvykle doporučuji tři kroky: (1) Odstranění pachatele (vlivné osoby s vážnými příznaky). (2) Odbourávání systémů ovlivňování a kontroly myšlení – běžné v reklamě, nyní také silně používané v politice. A (3) zlepšení špatných socioekonomických podmínek, které vedou ke špatnému kolektivnímu duševnímu zdraví.
Co myslíte, že se stane s jeho příznivci?
Pokud situaci vhodně zvládneme, dojde k velkému rozčarování a traumatu. A to je v pořádku – jsou to zdravé reakce na abnormální situaci. Členové kultu a oběti zneužívání jsou často emocionálně spjati s tímto nemocným vztahem a nejsou schopni vidět škodu, která je jim způsobena. Po chvíli se velikost podvodu spojí s jejich vlastní psychologickou ochranou proti bolesti a zklamání. To způsobuje, že se vyhýbají vidění pravdy. A situace s Trumpovými příznivci je velmi podobná. Nebezpečí je, že se objeví další patologická postava a naláká je na falešné "řešení", které je ve skutečnosti využitím tohoto odporu.
Pokračování v příštím díle.
Zde si dovolím napsat poznámku. Tento článek samozřejmě není pouze o Donaldu Trumpovi, protože takových mužů (možná i žen) se v politice může pohybovat více a na naší scéně také nemáme o psychopatologii nouzi. Právě dnes proběhly v naší zemi volby do krajských zastupitelstev a dopadly mizerně, pouze jedno hnutí (připomínající spíše sektu) převálcovalo skoro všechny kraje. Lídr tohoto hnutí má velmi podobné metody ovlivňování veřejného mínění, možná si vzal z Donalda Trumpa vzor. Proto tento článek vznikl, aby mohl pomoci v pochopení souvislostí těm, kteří o to stojí. Nědělám si však iluze, že by to zajímalo mnoho lidí.
Na této webové stránce píši hlavně o negativních silách a způsobech, jak tyto síly působí a jak se projevují. V tomto textu jde zatím o překlad článku amerického autora zabývajícího se psychologií. V následujících článcích se k tématu práce negativních sil ještě dostanu. Původní zdroje jsem občas malinko poupravila, snad nedošlo k zásadním chybám.
https://www.psychologytoday.com/us/basics/president-donald-trump
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC8763223/