4. část - Současní lídři a politici. Donald Trump. Epizodický člověk bez narativu. Boj a vždy jen boj. 

Lidé mají potřebu dávat smysl svému příběhu života. Podivuhodné je, jak se během času ukázalo, že Donald Trump se minul nebo vzepřel této lidské smysluplné tendenci a místo toho ztělesnil takzvaného epizodického člověka. Tuto myšlenku, i když trošku jinak zformulovanou, napsal Dan P. McAdams, který  je profesorem psychologie, dále lidského rozvoje a sociální politiky na Northwestern University. Tento článek bude vycházet z jeho práce.

Znova pro jistotu zopakujeme, že narativní identita, je internalizovaný a vyvíjející se příběh já, který rekonstruuje osobní minulost a představuje si nějakou budoucnost, aby životu poskytl dočasnou kontinuitu a smysl. (Takhle to funguje téměř u všech lidí, taková je i zkušenost psychologa, který toto téma zpracoval a sepsal. Donald Trump však překvapil něčím jiným.) 

Ukázalo se, že Donald Trump vždy žil v emocionálně živém aktuálním okamžiku (epizodě) a bojoval o vítězství v každém momentě, okamžik po diskrétním okamžiku. Pohled na Trumpa - optikou epizodického muže - pomáhá vysvětlit mnoho záhadných rysů osobnosti Donalda Trumpa, od jeho charismatického působení na miliony Američanů až po jeho zálibu ve lhaní a zlobě. 

Předpokladem je, že lidé si vytvářejí narativní identity pro své životy spíše v dospělosti. Jsou to internalizované a vyvíjející se příběhy, které vysvětlují, kým jsou a jak se stali jedinečnými osobami, kterými se stávají. To se však netýká D. Trumpa, on prostě žádnou narativní identitu nemá vybudovanou. Žije mimo čas a vyprávění, jako žádný jiný člověk, kterého autor článku (dlouholetý vědecký pracovník) nikdy předtím nepotkal či nepoznal. Je to epizodický muž – žije věčně v bojovém okamžiku a snaží se vyhrát každý okamžik, okamžik za okamžikem, epizodu po epizodě. Epizody se nijak nesčítají; netvoří v jeho mysli narativní oblouk, i když tam ostatní lidé mohou vidět nějaký příběh. Podivný případ Donalda Trumpa zpochybňuje základní myšlenku o narativní identitě od té doby, co se toto téma objevilo v osobnostní a vývojové psychologii v 80. letech (McAdams, 1985). 

S výjimkou lidí trpících vážnými duševními chorobami (např. schizofrenie, autismus) nebo kognitivními poruchami (např. demence), které způsobují hluboké poruchy v jáství, se téměř od všech lidských bytostí očekává, že budou situovat svůj život do časového rámce. Očekává se od nich, že budou vytvářet a sdělovat ostatním vnitřní životní příběhy, které dávají smysl osobní minulosti a očekávané budoucnosti. Stručně řečeno, od lidí se očekává, že budou "mít" narativní identitu, i když každá konkrétní narativní identita je jedinečná, liší se od ostatních z hlediska struktury, obsahu a dalších psychologicky důležitých rysů. Je potřeba počítat s tím, že každá kultura poskytuje svá vlastní specifická pravidla a normy pro to, jak vytvořit či popsat narativní smysl života. (Představme si třeba rozdíl v příběhu mezi mongolským šamanem a českou módní švadlenou a návrhářkou. Může to být samozřejmě i obráceně, českou šamankou a mongolským krejčím a módním návrhářem. Kulturní prostředí je prostě nezanedbatelné.)

Trump sám sebe nevidí jako vyvíjejícího se člověka, který se pohybuje v čase. Minulost a budoucnost nemá prý žádný větší vliv. Místo toho žije aktivně v bojovném okamžiku, bojuje jako boxer, aby vyhrál kolo, bojuje zuřivě, jako by to bylo poslední kolo, které kdy musí vybojovat. Momenty – kola, epizody, jednotlivé scény, které by tvořily příběh, kdyby měl životní příběh – se nesčítají. Hlavní hrdina tohoto nepříběhu se nikdy nemění, nikdy se nic nenaučí, nikdy nic nepřenáší z jedné scény do druhé. Místo toho je "stabilním géniem", abychom citovali jedno z Trumpových oblíbených sebehodnocení. Stejně jako hlavní postava ve filmu Memento, i Trump se každé ráno probouzí s něčím, co je podobné prázdnému listu. Na rozdíl od filmu, Trump netrpí retrográdní amnézií ani jiným druhem čistě kognitivního deficitu. Tady nejde o demenci, protože Trump žil svůj život vždycky tímto způsobem, a jak se zdá, rozhodl se tak. Je schopen si pamatovat včerejšek, ale včerejšek je irelevantní kromě toho, že mu může pomoci vyhrát v dnešním dni.

Neznamená to, že Donald Trump nemá smysl pro plynutí času. Chápe dočasnost života, chápe dokonce hodnotu příběhů obecně. Jeho populární politický slogan – "Make America Great Again" – nabízí kulturně působivý příběh o Spojených státech: Kdysi dávno byla Amerika skvělá; pak ztratila svou velikost; a nyní zase obnoví svou velikost, kterou ztratila. Trump je navíc dokonale schopen sám sebe dosadit do takového příběhu, on může být, nebo bude ten, kdo obnoví slávu Ameriky. Sám sebe popisuje jako "bojovníka", "hrdinu" a tak dále. Má určitý stupeň psychologického vhledu a chápe, jak ho ostatní vidí. Ale tato sebehodnocení jsou vždy spíše statická než dynamická, jako by existoval spíše ve věčné přítomnosti, než v odvíjejícím se vyprávění, jehož prostřednictvím se hlavní hrdina v průběhu času mění nebo vyvíjí. Místo toho se soustředí hlavně na současnou epizodu, do které se ponoří a snaží se v ní zvítězit, aby pak mohl přejít k další samostatné epizodě.

Trumpův epizodický přístup k životu ho osvobozuje od morálních a normativních konvencí, které omezují ostatní lidské bytosti. Trumpovi je jedno, jestli to, co dnes říká, je v nehorázném rozporu s tím, co řekl včera, nebo s tím, co řekne zítra. Kritici mohou tvrdit, že Trump neustále lže (což je pravda), ale "pravda" pro Trumpa je čistě transakční, stejně jako jeho vztahy s lidmi. Pro Trumpa je pravdivé (nebo dobré) to, co funguje a přivede ho k vítězství v aktuální epizodě. Pokud mu písmeno "A" pomůže vyhrát v pondělí, pak je "A" pravda. Pokud mu vyslovení "žádné A" pomůže vyhrát v úterý, pak "žádné A" je pravda. Trump  rozpor nepovažuje za důležitý; dokonce možná ani nevidí ten rozpor, protože pro Trumpa je pravda epizodická, stejně jako jeho život.

Trumpovo úplné osvojení si okamžiku vždy fungovalo v jeho prospěch, a to jak v byznysu, tak v politice. Jeho epizodická povaha mu dodává obrovskou autentičnost v očích milionů jemu oddaných fanoušků. Když se setkají s Trumpem na shromáždění nebo ho sledují na tiskové konferenci, vědí, že VŠECHNO JE TEĎ a TADY. Nic neskrývá. Neplánuje příliš budoucnost, ani se nesnaží zůstat konzistentní s minulostí. I když je skoro každá věta, která vyjde z jeho úst, lež, říká to tak, jak to je právě teď, v tuto chvíli. ˇOn říká to, co si myslí, že potřebuje říct, aby vyhrál daný okamžik. Je to nestoudné, nevyčištěné, zcela odtržené od pochybností, rozumu, nebo potřeby být dlouhodobě konzistentní a pravdivý. Je jako impulzivní, vzteklé dítě, nebo divoká šelma.

V průběhu desetiletí vyjadřovali novináři a životopisci opakovanou frustraci ze své neschopnosti vyvolat u Trumpa jakoukoli introspekci nebo psychologický komentář k jeho vlastnímu životu (např. D'Antonio, 2015; O'Brien, 2005). Trump o sobě mluví neustále, ale nikdy v narativních pojmech. Místo toho se chlubí úspěchy nebo hlásá svou velikost. Připisuje si úžasné vlastnosti – sílu, odvahu, inteligenci, genialitu, moc. Je vítěz. Nikdy neprohrál. Nikdy neudělal chybu. Ale navzdory všem svým řečem se Trump nikdy neponoří pod povrch; zřídka se vrací v čase; a málokdy něco promítá daleko do budoucnosti. Není introspektivní; není retrospektivní; a není perspektivní. Na rozdíl od jakéhokoli prezidenta v moderní době nemá prakticky žádný smysl pro historii a absolutně nikdy nemluví o věcech jako "potomstvo" nebo "dědictví" nebo o tom, jak se "budoucí generace" budou dívat zpět na dnešní Ameriku. Donald Trump není schopen mluvit v tomto vznešeném rejstříku (oblíbené formě projevu prezidentů jako Ronald Reagan a Barack Obama) o nic víc, než vyjádřit empatii k utrpení jiných lidí.

Mark Singer, který psal pro The New Yorker, strávil spoustu času s Trumpem a naléhal na něj, aby odhalil své vnitřní já. Na co myslíš, když se ráno holíš? zeptal se Singer. Jaké soukromé pocity si necháváte pro sebe? Trumpovi ty otázky nedávaly smysl. Nedokázal na ně odpovědět. Singer byl nucen dojít k závěru, že pan Trump dosáhl v lidském životě něčeho pozoruhodného a naprosto zvláštního: "existence nerušená duněním (rušením) duše". Tony Schwartz, který byl Trumpovým ghostwriterem pro jeho první knihu The Art of the Deal, poznamenal, že "Trump nezapadal do žádného modelu lidské bytosti, se kterým jsem se kdy setkal. Ze svého dětství si nepamatuje téměř nic," řekl Schwartz. "Neexistuje žádný soukromý Trump."

Trump nemá zájem vydávat se za lidskou bytost z masa a kostí. Ve své mysli je spíše jako superhrdina. Krátce předtím, než se ujal prezidentského úřadu, řekl Trump skupině poradců, aby každý den v Bílém domě považovali za televizní show, ve které poráží své soupeře. Tento sentiment je v souladu s tím, co Trump jednou popsal v rozhovoru pro časopis People jako svou životní filozofii: "Člověk je nejzlomyslnější ze všech zvířat a život je série bitev končících vítězstvím nebo porážkou." Pro Trumpa je každý den jedinečnou bitvou. Po sobě jdoucí bitvy však nevznikají tak, aby vytvořily snadno definovanou válku, druh války, která má svůj vlastní narativní oblouk, s jasně definovanými nepřáteli, stabilními spojenectvími, jasnými spornými otázkami, které oddělují protivníky, a vyhlídkou, že jednou skončí. — válka skončí a my se na ni podíváme zpět a budeme ji chápat jako příběh, jako součást historie. Místo toho je život nekonečným válčením, bez postupu nebo směru. Zuřivě bojuješ, abys vyhrál den. Jdeš do postele. A pak se probudíte a začnete to všechno znovu. Tak žil Donald Trump vždy – plně ponořený do bojovného tady a teď, žijící a bojující mimo tok narativního času a historie, všemocný JÁ JSEM, který se nikdy nemění, nikdy se nevyvíjí, ale který prostě JE.

Nyní pár bodů o Trumpově agresivitě nebo výzvám k násilí. 

Trump se po většinu desetiletí chlubil jazykem politického násilí, démonizoval své politické nepřátele a dovedl politiku až k bodu varu a za něj.

Je to muž, který řekl, že mezi neonacistickými demonstranty v Charlottesville v roce 2017 byli "velmi skvělí lidé".

Toto je politický vůdce, který přemýšlel o hledání způsobů, jak střílet do nohou případných imigrantů nebo jak nakrmit imigranty aligátory, když se pokoušeli překročit jižní hranici do Spojených států.

Toto je muž, který jako prezident tweetoval , že davy by měly "OSVOBODIT" demokraticky řízené státy, jako je Virginie a Michigan, a pak pohrdnul vážností spiknutí s cílem unést demokratickou guvernérku Michiganu a popravit ji.

Toto je osoba, která na Twitteru napsala : "Když začne rabování, začne střelba," v reakci na protesty proti zabití George Floyda.

Jde o demagoga, který kvůli politické výhodě na vrcholu pandemie vybičoval rozzlobené davy proti úředníkům veřejného zdraví a poté je odmítl odsoudit. Organizovali nepokoje a dělali rozruch v domovech a na pracovištích úředníků, často těžce ozbrojeni. Byli též nabádáni, aby pověsili zdravotníky za jejich rady ohledně sociálního distancování, zavírání škol a podniků, nošení roušek i kvůli vakcinaci. Někteří zdravotníci i po letech stále nesou trauma z těchto útoků a stále se cítí zrazeni skutečností, že za Trumpa federální vláda mlčky stála opodál, zatímco proti nim vyšly do ulic zlomyslné davy.

Toto je muž, který odmítl odvolat své zfanatizované bojovníky, když se 6. ledna 2021 účastníci povstání (které inspiroval), pokusili dopadnout předsedu sněmovny, viceprezidenta Spojených států a různé další pronásledované politiky. Ve skutečnosti řekl svým poradcům, že Pence by si zasloužil přijmout svůj osud z rukou tohoto rozzuřeného, ​​nekrvavého davu MAGA. Je to muž, který se zavázal omilostnit všechny zúčastněné v tomto povstání, které si vyžádalo několik mrtvých a těžce zraněných policistů Kapitolské policie.

Jedná se o zločinného kandidáta, který se spolu se svými syny otevřeně vysmíval rodině Pelosiových, když manžel Nancy Pelosi, Paul, byl vážně zraněn útočníkem, potenciálním vrahem (šlo o útok kladivem), který se mu pokusil vymlátit mozek z hlavy. Trumpovi synové ze sociálních sítí šířili nepodložené zvěsti, že Paul Pelosi byl napaden svým gay milencem. Trump nezavolal Nancy Pelosiové, neprojevil solidaritu ani soucit. V jeho politické kampani nebyla žádná pauza; neměl ochotu potlačovat své nenávistné projevy vůči ní i po tomto brutálním útoku na její rodinu. 

Toto je kandidát, který vyzval k popravě bývalého šéfa generálního štábu Marka Milleyho. Nedávno vyzýval k ustavení vojenkých tribunálů, které se budou odehrávat v televizním vysílání. To je jen malý výčet toho, co tento "epizodický bojovník" vyvádí.

Zde je odkaz, na kterém se nachází Trumpova nenávistná mapa. když kliknete na jakoukoli hlavu Trumpa, zobrazí se Vám popis incidentu, ke kterému došlo na daném místě. 

https://americasvoice.org/trumphatemap/

Zdroj pro článek

https://www.psychologytoday.com/us/basics/president-donald-trump

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC8763223/