Aplikace - nakupujeme s Pánem Ježíšem Kristem, aneb duchovní spolehnutí v praxi.

Je to už mnoho let, co jsem se dostala do duchovní fáze, že jsem chtěla všechno předat Bohu. Vypadalo to jako něco moudrého po tom všem, co jsem předtím zažila. Už řadu let jsem byla věřící v jakéhosi svého Absolutního Boha, ale pořád to zdaleka nebyla pravá víra, pravé spolehnutí, pravá důvěra a život z nich plynoucí.  Byla to jen touha, velká touha a přesvědčení, že někde sakra musí být pravda k nalezení, ale stále nebyla. Cítila jsem uvnitř sebe, že kdyby byl Bůh skutečný tvůrce všeho, dal by o sobě vědět víc a nenechával by lidstvo v takovém stavu. Bibli, ani Korán, ani jiné spisy jsem nepovažovala za dostatečné, byly Bohu neodpovídající. Něco bylo špatně, jen jsem nevěděla co všechno. 

Když jsem se tedy pokusila vše předat a opravdu jsem to takhle Bohu naservírovala, zjistila jsem, že odevzdat vše Bohu není vůbec nic snadného, je to svým způsobem hodně těžko proveditelné. Ale pohrávala jsem si s tím pár dní, než se skutečně můj život začal proměňovat a začaly konečně přicházet odpovědi spolu s mapou pro můj život a mou misi. 

Dnes už je to období dávno za mnou, dělo se to asi před 12 roky. Dnes dělám se svým Bohem, jehož aktuální jméno je Pán Ježíš Kristus, spousty činností, ve kterých na něj zcela spoléhám. Kupříkladu dům, ve kterém bydlím, jsem do jeho koupení vůbec neviděla uvnitř. Mohla jsem ho zahlédnout jen z ulice, přes vrata. Kupovala jsem doslova zajíce v pytli, z lidského pohledu. Z mého pohledu jsem zcela spoléhala na to, že to dopadne tak jak má. Jakmile mou pozornost upoutal správný inzerát, spustila jsem akci na koupi domu, protože jsem už důvěřovala tomu, kdo je se mnou stále a oproti mě ví všechno z Absolutní pozice.

Dnes, protože jsem dost roztržitý a často nesoustředěný nebo zahloubaný člověk, používám aplikaci "Hledáme s Pánem Ježíšem Kristem".  Dcera si ze mě dělá legraci, protože často nemohu něco najít a tak požádám, aby mi Absolutní Bůh pomohl najít to či ono. A ono to funguje víceméně vždy a hned. Ale i tak na to zapomínám a často něco zase hledám. Zapomínám na tuto skvělou aplikaci, na vztah s Bohem, který je vždy připraven s námi pobývat. Já nevím, kam jsem odložila kladivo nebo třeba motyčku. On/Ona to ví vždy přesně.

Nedávno jsem nemohla najít ovladač od repráků. V pokoji jsem měla hromady jiných krámů kvůli rekonstrukci a netušila jsem kde ovlačač může být zapadlý.  Na aplikaci jsem zapomněla a najednou dcera říká:" Už ses ptala kde to je?"

Zamyslela jsem se a uvědomila jsem si, že jsem se zapomněla zeptat kde ovladač je a hledala jsem ho už asi deset minut.

Tak jsem požádala v nitru o tuto pomoc a hned mě to táhlo k oknu, daleko od místa, kde byl předtím. A najednou jsem ovladač viděla za krabicemi, které u okna byly. Nějak to spadlo a nějak se to posunulo úplně jinam. Sama bych ho tam nehledala vůbec.

Nedávno jsem koupila touto metodou auto, protože se v nich stejně nevyznám. Už jsem se ani nenamáhala luštit inzeráty. Kontaktovala jsem autobazar, řekla jsem jim co potřebuji a že se pro to zastavím zítra, až pojedu přes Prahu. Měli tam přesně to co jsem chtěla, v klidu a s úplným spolehnutím jsem auto koupila, jen jsem udělala chybu v tom, že jsem na účtu neměla rezervu, kdyby to bylo o něco dražší. Měla jsem peníze akorát a najednou nastala situace, že bylo potřeba zaplatit okamžitě pojištění, nějaké poplatky za převody a tak dále. Prostě mi pár tisíc chybělo. Malinko jsem se zapotila, protože bylo jednak vedro a pak, neměla jsem koho požádat právě v tu chvíli. Poprosila jsem o akutní pomoc Jeho/Jí a za deset minut byla situace vyřešena skrze mou dceru a její kamarádku, která měla doma maminku, která mi mohla do druhého dne půjčit pár tisíc  a poslat je hned na účet. A všechno klaplo. Odjela jsem autem, druhý den mi přišly nějaké peníze za jiné rozbité auto a zaplatila jsem dluh cizí paní, mamince dceřiny kamarádky, kterou jsem zahlédla jednou v životě. Nic není náhoda. 

Když žiju tímto způsobem a nechávám se zcela vést a snažím se vše předávat Jemu/Jí, není to úplně pasivní způsob života. Jde o něco jiného. Podstata nespočívá v tom, že já nebudu řešit nic a vše nechám na Absolutním, aby se o mně kompletně staral. Jde o svobodu. Když je člověk limitovaný sám sebou a svými tužbami a preferencemi, není vlastně zcela svobodný, velmi to člověka svazuje, nebo vede na konkrétní jednu kolej či cestu.  Když jste zcela v Bohu a uvědomujete si jeho Absolutnost a svou relativnost, otevírá se Vám obrovský prostor pro cokoli, ale Vy necháte na Bohu, kam Vás povede a vy pak aktivně žijete s Bohem jako se svým přítelem a průvodcem. Spoléháte se zcela na něj, že s Vámi stále je, nikdy by Vám neubližoval a vždy to s Vámi myslí dobře. To není snadná věc, dosáhnout takového stavu mysli a srdce, ale jde to a je to zcela jiný způsob života. 

Přemýšlívý čtenář ale řekne, tak proč má ta paní stále různé problémy? Proč jí okradli třeba ti Romové od sousedů a ona se těď musí stěhovat pryč i s dcerou? Takhle se o ní Bůh stará? Tyto otázky jsou správné a pořádku. Je potřeba tuto věc dovysvětlit. Každý z nás má před sebou různé úkoly a role, o kterých většinou předem nevíme a některé jsou velmi důležité, ale třeba nepříjemné. Přesto slouží k nějakému duchovnímu pokroku, který jsme si sami navolili, jinak by to do našeho života nepřišlo.

Okradení od mých sousedů přišlo svým způsobem nečekaně, ale mělo to zajímavé předehry. Za ta léta, co jsem v našem domě bydlela, mockrát jsem se modlila, abych věděla, jak se mám zachovat, jestli ho mám přestavovat, jestli mám budovat dílnu, nebo raději dům prodat a koupit jiný vhodnější. NIkdy mi nepřišla odpověď. Když vůbec nepřichází, znamená to, že z nějakého důvodu není možné odpovědět a že se nemám znova a znova ptát, protože to prostě nejde. Tak jsem různě vymýšlela, co bych mohla předělat, ale nešlo to. Dovolilo mi to tvořit jen na zahradě, ale na dům jsem nedostala stále žádnou odpověď. S domem jsem tedy nic nedělala, jen to nejnutnější. Na zahradě mi nic nebránilo v kreativitě, udělaly jsme si tedy bazén, protože nenávidím vedro a pak skleník, protože mě to baví. Dcera zatím nechtěla postavit nic, ale pomáhala. 

Asi před dvěma lety sousedé začali být hlučnější než dříve, také se jim už narodilo pár dětí, takže se situace postupně měnila. Nebyla jsem si jistá, jestli jsem rasista nebo ne, protože mi lezli na nervy, ale nejde mi o barvu pleti a podobný věci. Tenkrát jsem se také pomodlila. Řekla jsem Jemu/Jí, že netuším, nakolik mám v sobě zakořeněné rasistické postoje a jestli ano, ať je mi pomoženo se toho zbavit. Pak jsem na tu modlitbu zase zapomněla. Také jsem se jindy modlila o to, že bych to ráda se svými sousedy zkusila po dobrém, než se případně budu stěhovat kvůli hluku jinam. ale i na tuto modlitbu jsem zapomněla a žila si pokojně dál.  Když jednoho zimního dne přišel soused, aby poprosil o brigádu, protože nemají peníze, vzpomněla jsem si na tyto své modlitby a na brigádu jsem ho vzala. Ten co přišel první, ten nás neokradl, ani nepatří do jejich rodiny, hodlá se tam však přiženit. Až ti další, kteří k nám vtrhli jako velká voda a všichni potřebovali peníze, až ti nás začali oblbovat, okrádat a obelhávat.  

Bylo naplánované, že se mi tato událost přihodí, ale nemohlo mi být řečeno:" Ani se neptej holka, jednou sem vtrhne skupina romských brigádníků, co stihnou to stihnou, okradou tě, začnou ti vyhrožovat a pak se budeš velmi rychle stěhovat do jiného domečku."  Vím, že to tak je.  Abych nebyla na pochybách, zdál se mi před těmi 12 roky sen o této události. Symbolika snu byla však tenkrát nečitelná. Najednou byla velmi čitelná. Sen končil tím, že žiju ve strachu ze sousedů a sousedé ve strachu z mé osoby. Ve snu jsem dostala za úkol, vše sepsat do knihy a já jsem šla psát.  Zbytek této příhody v románu o brigádě a rekonstrukci.  

Dnes vím a mám plnou jistotu, že s Ním/Ní komunikuji a Onˇ/Ona odpovídá. Někdy hned, někdy později, záleží na situaci. Zatím mi není umožněno vidět svého Boha fyzicky, ale po smrti mého těla se toto omezení ztrácí a konečně s Ním/Ní budeme mluvit tváří v tvář, protože se Absolutní Bůh upgradoval na jinou novou lepší verzi. Je to Jehoˇ/Její Nová Přirozenost, kterou získal po smrti svého těla zde.  Jednou budu mít své působiště jinde a vím, že kdybych řekla Jemuˇ/Jí, aby skočil do špajzu pro sklenici rajčat, že by pro ní s potěšením skočil. Vím to, protože Onˇ/Ona má velké potěšení z toho, že může s námi být, když i my to chceme a otevřeme se této možnosti. Toto znamená mít Království Boží ve svém srdci, kromě mnoha jiných rozměrů těchto slov. Předala jsem Absolutnímu spousty zbytečných starostí a učím se žít život v jiných souvislostech, v těch šiřších, smysluplných a láskyplných. K lásce patří i moudrost a pravá moudrost přichází z nitra. 

Biblická slova o tom, že máme nejdříve hledat Boží království, kde nekrade zloděj, kde kov nestravuje rez, kde zásoby neničí mol... jsou mi konečně více jasná, ale není tak snadné se do tohoto stavu položit, chce to odvahu a schopnost důvěry, která zase souvisí s našim charakterem. O odvaze a odevzdání asi hned příště, téma přirozeně navazuje.

Obrázek vznikl díky umělé inteligenci na stránkách Creyon, potom jsem ho upravila podle svých představ.