O negativních silách 16. část Vyvolávání pocitů viny utrpením jiných. Věčný boj, nebo jen zdání boje? 

Čím vším jsme bombardováni, abychom měli pocity viny?

Tento svět je plný absurdit. Odmalička vidím a slyším kolem sebe, že svět bojuje proti drogám, proti chudobě a bídě, proti zločincům, proti rakovině, proti znečištění přírody a tak dále. Ale proti komu se ve skutečnosti bojuje? Kde jsou skutečné výsledky? 

Kdybych na zahradě bojovala například proti slimákům, kterých jsou v naší zemi miliony a miliony, mělo by to být vidět. Kdyby zde existoval celostátní program boje proti slimákům, výsledky společného boje by byly velmi dobře viditelné. V jiných zemích se při přemnožení nějakého škůdce bojuje sběrem a hromadnou likvidací. Tím chci jenom říct, že boj spočívá v konkrétních plánech, jak by se dalo docílit změny a ta změna je pak měřitelná, viditelná, prostě jasná. Byl to jen příklad ze zvířecí říše, nyní přejdu k lidem.

Drogy zabíjí čím dál více lidí, situace je víceméně horší a horší. Nějak se sice bojuje, ale je to jako boj s hydrou, nikam to moc nevede. Prachy, které jsou v pohybu kvůli drogám, jsou alfa a omega pro mnoho lidí, kteří se na jakýkoli boj vykašlou, když ze situace mohou profitovat. Tito lidé bojovat s ničím nebudou, za prachy udělají cokoliv. 

Boj s chudobou je podobný. Pořád to sice někdo řeší, ale lidé se nadále velmi množí, a to zejména v oblastech, kde je bída a hodně dětí pomře dříve, než pomřou jejich nerozumní rodiče, kteří je na svět aktivně přivádějí. Taková je realita, i když není slušné tyto věci nahlas říkat. V tento okamžik se plodí hromady dětí, aby umíraly všude možně po světě, protože v zásadě se s tím nic moc nedělá. Občas se s nimi někdo vyfotí, rozdají se nějaké milodary, ale podstata problému nadále existuje a vše se stále spíše zhoršuje. 

Nic z toho není náhoda. Tento svět sice neovládají ilumináti, židozednáři, nebo reptiliáni, ale negativní síly jakožto celek. Síly neuchopitelné a špatně definovatelné jsou za scénou tohoto světa a ovlivňují naprosto všechno. Když tomu někdo věří, tak vypadá jako blbec. Dokonce i křesťanské církve přítomnost negativních sil bagatelizují a neradi to řeší. Muselo by se totiž pojmenovávat to, co se jim nehodí. 

S největší pravděpodobností znáte situace, ve kterých vidíte zdravotně handicapovaného člověka a kvůli něčemu se trochu stydíte. Uvedu jeden příklad. Znevýhodněný člověk, i když nemá nohy, nebo ruce, hodně miluje svůj život, je vytrvalý, statečný, všemu čelí a chce jet třeba na paralympiádu. Maluje bez rukou obrazy, čelí nepřízni osudu a je šťastný a namotivovaný. Lidé mu tleskají, to je pořádku. Jak v tu chvíli vypadáte vy? Jestli jste třeba tělesně v pořádku, ale nemáte ten "drive" a místo nadšení máte spíše depresi, jak se pak cítíte? Nebudu mluvit za Vás, ale za sebe. Já se odmalička cítím velmi nepříjemně. Mám pocity viny, přitom nemohu za to, že se ti lidé narodili s handicapem, nebo například do totální bídy. 

Stejně tak válka. Starší generace má často ve zvyku nadávat mladým, že nepoznali válku, že jsou hrozní, ničeho si neváží a válka nebo vojna by jim prospěla. Jako dítě jsem cítila vinu za to, že neznám válku a hlad a že nevstávám ráno v pět hodin, abych nakrmila dobytek, protože jsme žádná taková zvířata už neměli. Přesto nám to bylo vyčítáno. Je to další způsob, jak vyvolávat v lidech negativní pocity viny. 

Tyto záležitosti, které jsou nám předhazovány všelijakými formami, nejsou naše vina. Narodili jsme se zde do nějaké situace a není naše vina, že zatímco my máme relativní blahobyt, jiné děti se rodí do hladomoru, války a jiných katastrof. Přesto negativní síly velmi rády něco takového našemu vnímání předhazují. Dělají to pořád.

Myslím, že k tomu všemu je potřeba napsat pár bodů: 

1. Každý duch se inkarnuje do nějakého těla na základě svobodné volby a vybírá si, kde a jak se bude inkarnovat. Do jaké rodiny, do jaké genetiky, do jakých problémů. Jde o svobodnou volbu. Každý duch má svou kvalitu a své potřeby poučení, podle toho si vybírá prostředí. 

2. Každá duše příslušného ducha má jiné nastavení, jiné programy, nejsme prostě stejní. Jakmile se duše propojí se vznikajícím embryem (což se děje v období okolo 5. měsíce těhotenství), duše má ještě pár měsíců na to, aby ovlivnila vývoj plodu v břiše matky. Souvisí to s plánem duše, který ona duše má. Když se narodí někdo s postižením, není to nikdy náhoda. Je to úděl, který si ta duše vybrala. Ten úděl může být i součást následků předchozích problémů z minulosti. 

3. Je správné, když jsme soucitní k bytostem a jistě je správné projevovat milosrdenství a pomáhat. V tomto případě je potřeba se řídit intuicí, abychom věděli komu a jak pomáhat.

Negativní síly mají ve zvyku nás vydírat, protože vědí o našich sklonech k soucitu a k dobru. Stačí pár srdceryvných obrázků s textem a lidé už solí prašule. Pravidelně mi chodí různé nabídkáče charitativních organizací. Vždycky něco nevyžádaného pošlou, přibalí pár obrázků černoušků a složenku na prachy. Když jdete po stopách peněz, většinou se někdo jen napakoval a hladové děti sprostě zneužil. Taková je realita, lidé jsou často svině. Tím samozřejmě netvrdím, že všechny organizace charitativního druhu jsou takhle podlé. Ale možnost vydělat si prachy tímto způsobem využívá mnoho bezcharakterních lidí. 

Plánem negativních sil je zamořit tuto planetu co nejvíce všelijakými problémy, aby z této planety zmizelo vše dobré. Není jejich úmyslem pozvednout život lidí tak, aby zde lidé netrpěli. Jejich plán je opačný. Tento jejich plán má svou logiku, své důvody a ty už nejsou námětem tohoto článku. 

Pocity viny nám rádi instalují do hlav, protože jsme díky nim manipulovatelní. Tento článek není pobídka k tomu, aby se z nás stali ještě větší sobci. Článek se snaží vést k zamyšlení nad tématem, že nic na tomto světě nevede ke zlepšování, ale pod vlivem negativních sil vše vede ke zhoršování. Z utrpení a lidských problémů tyto síly profitují různými způsoby, nejen finančními. Přesto mají snahu vyvolat v nás dojem, že my jsme ti špatní, kteří se mají stydět za vše. Za chvíli i za to, že dýcháme vzduch. K tomu nemáme daleko, už nyní se hodně hovoří o uhlíkové stopičce, která bude ještě hodně zajímavá. Chtějí, abychom cítili vinu i za to, že dýcháme, defekujeme a potřebujeme jíst a pít. A to vše navzdory tomu, že nás nejdříve jako životní formu vytvořili a sami vše do detailu promysleli.  

Negativní sily jsou stejné jako toxičtí rodiče. Pořídí si děti, aby měli koho šikanovat, komu se vysmívat, koho týrat. Děti nemají pak na výběr. Jedno z mnoha se později osamostatní, utrhne se ze stylu života, který mu byl vnucen, ale většina uvízne a štafetu předá dalším.