„Je mi ze sebe špatně“ - Film jako podobenství o nemožnosti změnit své vnitřní nastavení.

Film s českým názvem "Je mi ze sebe špatně" můžeme použít jako podobenství o tom, jaké uvažování mají některé druhy negativních entit.

Stručně popíši hlavní myšlenku filmu. Velmi mladá žena, skoro dívka, žije v partnerském vztahu s mladíkem, který se rád předvádí, poutá na sebe pozornost jakýmkoli způsobem a nemá žádné morální zábrany krást v obchodech nábytek a různé kusy něčeho, z čeho se pak pokouší vytvářet umělecké artefakty. Svou zlodějinou se okázale chlubí a u kamarádů boduje, nebo to tak vypadá. Dívka mu s těmito jeho zábavami pomáhá, také se předvádí a mezi kamarády stále hovoří o sobě. Ostatní lidé okolo nejsou stejní, ale celkem dobře to snáší, jejich vtipům se občas smějí a nevadí jim, že zábava se většinou stáčí k těmto dvěma narcistickým osobnostem.

Hrdinka filmu má najednou výjimečný zážitek, kde nefiguruje on, ale pouze ona sama. Někde u nějakého bufetu, kde ona jako obsluha pracuje, je nějaký cizí člověk pokousán psem a pak spadne na zem. Naše hrdinka je kompletně celá od krve, protože krvácející osoba byla nějaký čas v jejím náručí. Tímto zážitkem byla narcistka tak okouzlena, že se ani nechtěla umýt a užívala si situaci, že je totálně zadělaná od cizí krve. Strhávala tím pozornost jiných lidí, což ji silně uspokojovalo a tento fakt sehrává roli v další fázi filmu.

Dva týdny opakovaně vypráví přátelům o svém intenzivním zážitku, ale najednou přijde změna. Skutečný problém začíná v okamžiku, kdy zlodějíčkovi se začíná dařit a bylo mu dovoleno uspořádat výstavu jeho "uměleckých děl". Hrdince tato situace nedělá vůbec dobře, protože je odstavena na vedlejší kolej a pozornost kamarádů je směřována na jejího partnera.

Na večeři, která byla uspořádána kvůli výstavě zlodějského "umělce", se ona rozhodne kvůli pozornosti předstírat, že trpí alergií na ořechy a vyvolá tam scénu. Nenapadlo by ji to jen tak, ale sám svědomitý kuchař se šel zeptat hostů, jestli někdo netrpí nějakou alergií na suroviny, které chce použít v receptu pro slavnostní večeři. Hrdinka pochopila, že má příležitost strhnout na sebe kýženou pozornost a sehraje tam divadlo, jak trpí, dusí se a omdlévá. Naprosto ji nezajímá, že všem zkazí večer a velmi svědomitého kuchaře bezohledně vystaví nepříjemné situaci. Orientuje se pouze a jen na sebe. Nic jiného její mysl neumí. Umí pouze závidět, vrzat zubama, plánovat intriky a předvádět se.

Brzo se situace dramaticky zhoršila, toto byl jen úvod do děje. Hrdinka si vzpomněla, kolik žádoucí pozornosti měla, když byla celá od krve a skoro vypadala, jako když pes pokousal ji. Zkusila tedy vyprovokovat psa na ulici, aby ji pohryzal, ale nevyšlo to. Pak zklamaně hledala na internetu, jak si zajistit nějaké zdravotní poškození, aby opět mohla být středem pozornosti ona. Našla báječné, ale zakázané léky, které způsobovaly vážné poškození kůže a dalších tkání. Pohled na ty nemocné byl fascinující, přesně tohle chtěla mít ona také. Léky, které ani nebyly k sehnání, se jí podařilo na černém trhu získat a pak je do sebe začala házet.

Když za partnerem přišli novináři, situace už byla pro hrdinku neúnosná a naládovala se těmito prášky tak, že se konečně stalo to, po čem toužila. Tkáň se jí začala rozpadat, všichni byli vyděšení a ona byla odvezena do nemocnice. Ale podle jejího soudu byli vyděšení málo, což ji štvalo, očekávala větší starost okolí. Takže v polykání prášků vesele pokračovala, aby její záhadná nemoc byla ještě brutálnější, a sklidila tak větší ovace.

Závěr filmu je opravdu silné kafe, protože ze sebe vyrobila zrůdu, která děsila lidi, ale prodrala se na titulní stránku bulváru, což ji přivedlo téměř k extázi. Nijak moc ji netrápilo, že vypadá strašně a zůstane poškozená. Konečně excelovala, dokonce se stala modelkou mezi hendikepovanými. Čím horší byl její stav, a už byl opravdu odporný, tím větší a skvostnější příběh si představovala. Nemohla už skoro pít a jíst, zvracela krev, vypadala pekelně, ale v duchu snila o tom, že napíše knihu a lidé z té knihy budou úplně odvaření. V závěru příběhu končí hrdinka v léčebně, která je holisticky (celostně) orientovaná a autosugescí se učí milovat život. Dokonce uronila slzu, protože jí možná začalo docházet, že to opravdu dost podělala, ale bylo už pozdě. Původně krásná tvář definitivně zmizela, tělo se rozpadalo a ona musela žít sama se sebou dál.

Film zobrazuje poruchy osobnosti, které by psycholog pojmenoval asi jako narcismus, histrionská porucha, možná i hraniční porucha. Nejsem odborník. Vysvětlovalo by se to asi tak, že jí v dětství nebylo pomoženo vyrovnat se s tím, že nemůže mít stálou pozornost, po které prahne. Že se v dětství něco nezvládlo a tak dále. Dnes se počítá i s genetickým zatížením, nevhodnými vzorci v rodině a tak dále. Duchovní pohled na tyto záležitosti je ale jiný.

• Duchové, kteří se sem inkarnují, nejsou malé děti, ale dočasně se malými lidskými dětmi stávají na určitý čas, než fyzicky dospějí.
• Jejich duše ve skutečnosti není čistá tabule, která se teprve během tohoto života popíše a počmárá. Částečně v sobě nesou problémy bývalých inkarnací /pozor - koncept opakované reinkarnace na stejné místo je nepravda šířená negativními silami/, ale především jsou tyto bytosti nějakým způsobem utvořené a mají zcela konkrétní pravou přirozenost. Je-li pravá přirozenost takové bytosti zlá, naprosto sebestředná, bezohledná, není to následek nějaké chyby rodičů ve 4 letech dítěte, nebo jindy. Rodiče mají co do činění s entitou, která pochází z negativní sféry a záleží na tom, jak hodně negativní je, protože i v míře negativity je rozdíl.
• Entita si před svou inkarnací vybírá rodinu, do které se narodí. Záleží pak na tom, jaká ta rodina je. Dostane-li dítě lásku, asi je možné změnit trochu brutální orientaci na sebe a dítě se naučí i jinému chování. To ale neznamená, že si jiný přístup zvnitřní. Nemusí to tak být. Může se pouze na povrch chovat tak, jak se po něm žádá, protože se mu to vyplatí. Nebo si dítě zvolí jinou cestu a nehodlá se namáhat brát na někoho ohledy. Nikdo s ním nepohne. Pak si rodiče mohou trhat vlasy a stále se ptát, kde co pokazili. A ono se vždycky dá něco najít. Přesto není v lidské moci takovou bytost změnit jen tak. Je-li pravá přirozenost bytosti orientovaná pouze na sebe, nejde jí to rozmluvit.
• V této době se rodí čím dál více takových entit. (Na toto téma bude napsaný příští krátký článek.)
• Problémy se současnou válkou s tímto jevem přímo souvisí, protože neexistuje žádný funkční způsob, jak by se daly tyto bytosti změnit. Nefunguje domluva, nefunguje z lidského pohledu nic. Jejich duše je takto nastavená. Byli takto vytvořeni jinými bytostmi, které za to nesou odpovědnost a musí situaci napravit. Film v podstatě správně zobrazuje, že jejich duše je schopná změny až při úplné katastrofě. Teprve tehdy, až zjistí, že všechno je totálně v hajzlu a nemají nic, začínají si uvědomovat, že někde v nich je chyba. Do té doby jedou stále ve stejném módu a není možné je zastavit, ani jim nic rozmluvit, ani je jakkoli přesvědčit. Je to marnost. Tato válka byla v duchovním světě očekávaná, protože těchto bytostí je hodně a operují v módu, který nemohou opustit. Tím tento článek končím. Koho zajímá více informací o těchto bytostech, jejich tvůrcích a všem ostatním, může informace vyhledat v dalších článcích.

Poučení z tohoto podobenství tedy je - tyto bytosti jsou orientované pouze na sebe a není možné čekat od nich pravé a láskyplné zacházení s nikým. Ani se sebou, ani s nikým jiným. Není to možné, ničeho se v nich nedovoláte, jejich mysl nedokáže opustit nastavení, kterým je taková bytost limitována. Teprve extrémní podmínky, kdy ztratí úplně vše, jim otevírá nové prostory a pak je možná jakási změna. 

Rozpoznat, jestli je duše takové bytosti momentálně úplně nenapravitelná, nebo je šance něco změnit, může být docela těžké a problematické. U někoho možná šance je, záleží na niterném nastavení a do nitra nikdo z nás nevidí. To, co jsem popsala, se týká dejme tomu těch nejhorších případů, kteří momentálně napravitelní nejsou, ale nezůstanou ve svém rozpoložení navěky. Absolutní Bůh zná způsoby, jak se dá situace vyřešit, ačkoli tuto situaci sám nezpůsobil. To už je ale téma na jiný článek. Ostatní lidé i jiné bytosti mají funkční schopnost měnit se a volit. Tato schopnost - měnit se a volit, je základním podmínkou pro vznik bytosti. Proto i tito "těžko napravitelní" jsou ve svém stavu jen dočasně, než bude situace napravena. I oni se jednou změní. Kdo by se nad tím chtěl zamyslet víc a hlouběji, může si představit, že ta oblast v našem nitru, kde probíhají volby a kde sídlí schopnost měnit se, přímo tam sídlí Absolutní Bůh. Tam sídlí v každém z nás. Bez něj by nebyly žádné volby, bez něj by nebylo nic z toho. Schopnost vybírat si z nabídky tedy přímo souvisí s jeho exitencí v nás. 

Kdyby se Vás tedy někdo zeptal, kde sídlí Bůh, nebo jak ho najít, můžete mu odpovědět, že Bůh sídlí přesně v tom místě, kde probíhají jeho výběry a jeho volby z nabídek, které v sobě pociťuje. A v tom místě se přímo dotýká Absolutního Boha, v tom místě je možné lépe pochopit, jak to všechno je.