O negativních silách - 4.část Zasévání strachu z nadpřirozených sil už od dětství. Momo a jiné děsivé potvory. 

Před pár lety jsem šla na procházku se známými a přišli jsme k rozhledně v Plzeňském kraji. Myslím, že se vesnice poblíž nazývala Břasy. U rozhledny byla nástěnka, která zobrazovala nějaké nákresy a fotky rozhledny, ani už nevím přesně. Postávala jsem tam a najednou mi padl do oka menší článek, který byl umístěný v dolní části nástěnky, aby ho snadno mohly číst i malé děti a měly také nějaké to potěšení z výletu či výšlapu k rozhledně.

Článek jsem si musela přečíst dvakrát, abych vůbec pochopila základní sdělení. V textu bylo napsáno, že v oblasti žije jakýsi skřítek nebo trpaslík, nebo něco podobného… a ten údajně slouží jako ochránce před zlem. Jeho přítomnost poznáme tak, že nám začne pískat v hlavě nebo v uších. Když se to tedy nějakému dítěti děje, měla by to být informace o tom, že hrozí nějaké velké nebezpečí a zároveň je tu ten skřítek, který pomůže. Přiznám se, že detaily si skoro nepamatuji, jen mě tenkrát napadlo, jak to asi působí na ty malé děti.

Rodičům je to většinou fuk a řeknou, hele tady máš obrázek se skřítkem, který tady podle pověstí bydlí. Hezký pěkný a jde se dál. Jenže dítě, které u nástěnky postává a z nudy si přečte těch pár vět, odchází možná s úplně jinými myšlenkami. Tedy ne všechny, děti jsou různé. Některým však zůstane otisk v mysli a jakmile dítěti začne pískat v uchu, třeba někdy večer, když je samo, vzpomene si na toho skřítka pomocníčka. Jenomže ten nepřijde, takže zůstane jen vzpomínka na ten článek. Dítě si pak uvědomí, že tam vlastně bylo napsáno, že skřítek se objeví jako pomocník v situaci, kdy je někdo ve velkém ohrožení nějakým zlem. Bylo napsáno, že pískání s tím souvisí. Zlo je tedy blízko, ale skřítka nevidět. Když je dítě vystrašené, dost často se vůbec nesvěří a ve svých myšlenkách se nachází zdánlivě samo. Zůstáva stopa v mysli. Pískání v hlavě - zlo, bacha. 

V takových situacích nastupují duchovní entity, které využijí strach dítěte jako bránu a postupně se zabydlují v jeho životě a pozvolna a nenápadně přebírají vládu nad jeho niternými procesy a pochody. Rodiče to často nevědí, takže ani nemohou v této situaci pomoci. Dítě se tedy začíná bát zlých potvor, které jsou někde okolo. Zlé potvory dokáží působit na tělo, takže dítě může cítit divné pocity na povrchu kůže, zimu, nevolnost, úzkost. A  čím víc reagují na přítomnost negativných entit, tím víc cítí úzkost, která energiemi napájí právě tuto negativní entitu, která projevila zájem o dané dítě. Z malého člověka se tímto stává příležitostná čerpací stanice na energii a kolem čerpačky začnou kroužit i jiné nenasycené entity. 

Tato metoda negativních sil funguje spolehlivě. Mají zde dostatek svých představitelů, kteří zařídí, aby obrázek byl umístěn tam či onam. Zasévání strachu tisícerými způsoby je zde naprosto normální, málokdo se nad těmito drobnými detaily pozastaví. Naopak je to považované za zábavu, za kulturu, nebo za tradici. Například tradice Mikuláše s čerty. Kolik dětí například v Rakousku zůstává totálně rozhozeno, když vidí průvody Krampusáků? I dospělý člověk má co dělat, aby zůstal neotřesený.  

Kolik lidí dokáže mluvit o svém skutečném strachu? Kolik dětí si s tímto poradí? Když jsem byla malá, vyhrožovaly babičky dětem, že je za zlobení odnesou buď cigáni, nebo polednice. Nedávno jsem slyšela, jak romové odvedle vyhrožují dětem babou jagou, nikoli cigány. Já bych se jako dítě bála potulných cigánů stejně jako potulné báby jménem Jaga. Obojí se mi jevilo jako ohrožující a obojí je lež, která vypadá pro mnoho lidí celkem nevinně. Ale ta lež nese následky bez ohledu na to, jestli si to někdo uvědomuje. 

Ve finále, když dítě vyroste, nachází se už v úplně jiné situaci. Většině lidem tohle všechno připadá jako blbosti a povídačky, které se prostě říkají malým dětem a tak dále. Těmto silám už se moc nevěří. Vznikne z toho takový nesolidní mix povídaček a to je ideální prostor pro určitý druh negativních sil a jejich působení. Takhle to přesně potřebují. 

Před pár lety jsem viděla, jak se děti navzájem straší touto nakreslenou potvorou. Stal se z toho na chvíli internetový fenomén. Vyděšených byla spousta. Vytvořená potvora se jmenuje MOMO. Zajímalo by mě, kolik energií nacucala entita, která na tomto typu strachu hodovala. Kolik dětí se stalo dárci energií, kolik dospělých to zásahlo v jiné podobě zla, když ti zase trpěli kvůli svým dětem a tak dále.