Ukázka z knihy - narcistický partner, jeho stavby, projekty, obdivovatelky, děti, podnikání, megaflexení a děti s balonky. 

Zajímavá kapitola by byla, kdybych měla popsat jeho stavitelské a mužské akce, které v našem baráku předvedl. Za zmínku stojí, že nemusel dělat vodoinstalaci, ale sám se do ní nahrnul. Navrhovala jsem, abychom sehnali odborníka, ale nějak mě vždy vyvrčel, tvářil se hrozně důležitě a já doufala, že snad ví, co dělá. Nechala jsem ho to tedy udělat. Dopadlo to tak, že odpadní roury na fekálie nechal trčet z baráku v úrovni, kde normálně v zimě operuje mráz. Tedy roury s odpadem vůbec nezakopal a co víc, ani nemají žádný sklon, který by bezpečně fungoval při odvádění fekálií z baráku. Místo aby byly trubky z kopce, někde se zdá, že vedou snad i do kopce. Každopádně nám každý rok zamrzají odpady a teprve nyní se to může nějak solidně vyřešit.

Když se mi to nezdálo, protože vím, že existuje nějaká nezámrzná hloubka, tenkrát to sám okomentoval tím, že v naší republice mrzne jen 6 týdnů v roce, takže dobrý. V zimě, když roura s odpady zamrzla, protože všechno bylo zmrzlý na kost, Honza dva dny vytápěl vesmír naším elektrickým přímotopem, protože ten blok ledu v rouře musel nějak rozpustit. IDIOT, řekl by normální člověk. Ale ono to není jenom o tom, že je idiot. Je v tom i zlomyslnost, takže úmysl. Nastražil na nás všude pasti v podobě vody a elektřiny v jednom. Ale o tom později.

Když se chlapák urazil a odešel, uchýlil se v malém městečku asi dvacet kilometrů od našeho bydliště. Netrvalo dlouho a začal podnikat. Pronajal si obchod přímo na náměstí, udělal akci pro děti, rozdávaly se balonky jako v cirkuse nebo na pouti. Zrovna nedávno jsem slyšela v reality show Big Brother, že lidé mají rádi nafukovací balonky, protože jim to způsobuje pocit radosti. Tato formulace způsobila pocit radosti zase mně. Honza a balonky, to je kouzelná představa. I když vlastně děti nemá rád, nezajímají ho, stejně se zase předváděl tímto osvědčeným trikem. Dnes už se snad naučil i jména svých vnoučat, ale nedávno je ještě neznal. On ví, jak ubližovat svým dětem, i těm vnoučatům. Jméno naší dcery si pletl ještě týden, jako kdyby si nemohl vzpomenout. Musím podotknout, že jména Skaven a Sofie nejsou pravá, její skutečné jméno není těžké na zapamatování.

Děti se při otevírací akci koukaly na loutkové divadélko, tleskaly a Honza se naparoval stejně jako dříve, když si začal hrát na podnikatele se mnou. On si hrál na podnikatele už i přede mnou, je to očividně jeho oblíbená hra s lidmi. V jeho novém působišti začal zneužívat novou milenku jménem Ivana, která je asi velmi aktivní, šikovná a obětavá žena. Dcera s ní jednou nebo dvakrát mluvila, když byla u svého tatínka Honzy na návštěvě. Popisuje Ivanu jednoznačně jako milou, jemnou, laskavou, příjemnou, ale také schopnou, silnou, rozumnou a zajímavou ženu. Opět si vybral ženu vdanou, aby mohl mít pocit samčí nadřazenosti a pašáka, který někomu jinému vyrval něco cenného. Opět se předvádí před místním obyvatelstvem, a dokonce víme, jaké příběhy o sobě šíří. Jsou značně poupravené.

Dámy, které poslouchají jeho báchorky, nosí mu do dílny jídlo, obdivují ho, pomáhají mu a on si tam mastí své pofiderní ego. Když mu nevydělával obchod, opět uvažoval o dalších pobočkách, o bufetu s bramboráky, o půdních bytech, které postaví a budou tam i tam… Opět megalomanský kecy, dluhy, sliby, nesmysly a okázalá gesta. Dceři vyplácel alimenty velmi zdráhavě, pořád fňukal a fňukal. Více o jeho rodičovské roli připíše dcera ve svém příspěvku na konci knihy.

Jsem ráda, že tohle všechno už vím a nemusím o sobě tolik pochybovat. V podstatě se takovému člověku v mé pozici nedalo ubránit. Byla jsem jako lovná zvěř, která sama šla do ohrady, jen se na mě blbě podíval. Muselo to tak dopadnout. Kdybych to tušila, nikdy bych s ním podnikat nezačala, ale nevěděla jsem to. Intuice sice promluvila, ale bylo to lehké jako vánek a okamžitě to něco zmizelo. Dnes mohu říct, že intuice nejen dokáže řvát, ale dokáže i předem připravit na různé situace, které se zakrátko odehrají. A to zcela neočekávaným způsobem. Tenkrát jsem v takové dobré kondici opravdu nebývala. Honza rychle tlačil, neměla jsem ani čas se vzpamatovat a zamyslet.

Na začátku vztahu jsem byla podivně zamilovaná, ale ta zamilovanost byla divná, protože mi vlastně dobře vůbec nebylo. Snažila jsem se udržet si nějakou dobu hranice, ale on velmi rychle všechny zábrany překonával. Byl to strašný fofr. Když mě balil, stalo se přesně to, co je u narcisů popisované. Nevědomě jsem odhalila část svých životních snů, on hned potvrdil, že to má stejně nastavený a snažil se opakovaně připomínat, že je to osudový, nebo mimořádný. Dále zdůrazňoval, jak on čte stejný knihy jako já, touží po baráčku v přírodě jako já a touží po tvorbě v nějaké své kreativní dílně jako já. Takže klasika. Načerpal informace o mně, já mu je dala a on mi zahrál, co bylo třeba.

Narcisové umějí vyčmuchat, co přesně oběť chce vidět, aby byla okouzlena, a pak jí na míru zahrají divadlo, kterému ona uvěří. A já postupně ztrácela obranu, až jsem se začala tomuto novému vztahu poddávat. Když jsem se podvolila a Honza měl už páky, jak mnou hýbat, kam potřebuje, šlo mu to velmi snadno. Ale i tak narazil na něco, s čím úplně nepočítal. Nejsem zrovna ideální partnerka, nerada někoho poslouchám a jsem dost chladná, když i ten druhý je chladný. Z mého pohledu si polepšil, když mě nahradil za jiný model.

Symbolicky jsem naházela Honzovi "pár granátů" do brlohu, způsobila jsem mu asi nejedno narcistické zranění, takže byl nějakou dobu oslaben a v depresi. Pak se vzpamatoval, milenka Ivana mu dodávala odvahu, masírovala mu sebevědomí a on opět hrdě povstal a začal "točit prachy", jak říkává.

Když jsem byla malá, vídala jsem ve filmech a v televizi tzv. sňatkové podvodníky. Často mi přišlo do hlavy, že on je něco jako sňatkový podvodník, ale nevěnovala jsem myšlence dost pozornosti, protože ti sňatkoví podvodníci byli často nějací slizouni, kteří to hráli na osamělé ženské. Tím, že mě sbalil jinak a byla jsem v té době vdaná, nějak mi to nekorespondovalo. Ve skutečnosti on je vlastně takový podvodník. Tahá z ženských prachy, energie, ničí jim životy, a ještě se u toho baví. Nedělá to jenom ženským, dělá to i kamarádům, kteří mu nějakou dobu kamarádství žerou, dělá to i svým dětem.

Až do osmého roku života Skaven, nebyl Honza uveden v jejím rodném listě jako otec. Chyběl k tomu jediný krok, společně zajít na matriku a dát záležitost do pořádku. Kdyby se se mnou něco stalo, jako jeden z rodičů neměl v ruce vůbec žádný důkaz, že je jejím otcem, který má nějaká práva. Skaven klidně mohla skončit v dětském domově jen proto, že nebyl ochoten na ten úřad někdy zajít. Teprve po osmi letech se k tomu odhodlal.

Úřednice byla překvapená, že šel tyto věci zařídit až po tolika letech, když všechny potřebné podklady jsme měli v ruce už pár týdnů po jejím narození. Ptala se, proč tomu tak bylo. Honza zarytě a uraženě mlčel, odpověděla jsem tedy jeho slovy, která při těchto situacích říkával: "On neměl čas, chodil totiž do práce." Paní z mého tónu pochopila, že se pravděpodobně jedná o nějakého speciálního tatínka a dál už se raději na nic nevyptávala.

Zajímavé je, že jsem ve skutečnosti začala mít silné panické ataky v okamžiku, kdy jsem ho poznala. První opravdu silná až razantní ataka přišla těsně po setkání s ním. Tenkrát jsem si to tak moc nespojila. Když jsem se s ním po několika týdnech známosti párkrát vyspala, začala jsem přemýšlet zničehonic o sebevraždě. To mě vyděsilo a sama jsem krátce poté vyhledala psychiatra, protože jsem takové myšlenky dříve neměla a potřebovala jsem se tomu postavit, než tento nový jev nabere na síle. Takové je v podstatě mé typické uvažování. K tomu se dostanu ještě v následujících odstavcích, až budu psát o terapii a mém bývalém terapeutovi.