Ukázka z knihy - Závislácké myšlení, odvykání kouření, ukončení části života s alkoholem, narcistický partner a mé chování k němu

Rychle jsem se dala na pití, dříve jsem kouřila trávu, ale tu jsem nahradila alkoholem, protože Honza huliče okázale nesnášel, zatímco tichý alkoholismus i jemu samotnému vyhovuje. Zde jenom potvrzuji, že zneužívání alkoholu a trávy bylo pro mne jediné možné řešení jak žít. Ale zpět, trávu jsem tedy nahradila alkoholem, a to byla chyba, naštěstí ne fatální. Po "X" letech hledání té své pravdy, uchýlila jsem se k praktikování jisté duchovní cesty, která se vyznačuje i tím, že člověk přestane pít alkohol, kouřit tabák, pít kafe a užívat jakékoli psychoaktivní látky kompletně. Nikdo a nic mě k tomu nenutilo, vyvarovat se psychoaktivním látkám je prostě doporučeno.

S alkoholem jsem sekla ze dne na den. Měla jsem silnou motivaci, takže to šlo dobře a bez problémů. Přestala jsem alkohol kupovat a pozorovala jsem ve své mysli, jaké myšlenky závisláka se mi objevují. Jednou jsem byla na nákupu v supermarketu a při regálech s alkoholem jsem si pevně řekla, že alkohol už nekupuju, a tím je to vyřízený. Byla jsem pevná, neměla jsem problém. Pak jsem zaplatila u kasy a projížděla s vozíkem okolo obchodu s točeným a lahvovým vínem. Napadlo mě zničehonic, že jsem jednou zahlédla, jak tam prodávají kapary v malých zavařovacích skleničkách. Tehdy mě napadlo, že bych mohla vyrobit tatarskou omáčku podomácku. Tak jsem bez dalších myšlenek zatočila s vozíkem doleva, zaparkovala a zadívala se na pult, kde byly tenkrát položené skleničky s kaparami.

Prodavačka se hned zeptala, čím může posloužit, a já se zmínila o kaparách. Paní odpověděla, že je zrovna nemají a najednou ze mě doslova vyskočilo nebo vylítlo, že si teda vezmu točené víno do lahve, ano to červené. A bylo to. Tenkrát jsem ještě nedokázala zastavit ten nečekaný manévr vlastní mysli, nebo v mé mysli. Sama jsem byla překvapená, jak to ze mě vyběhlo.

Domnívám se, že ta lahev s vínem ještě padla, nebo jsem ji darovala Honzovi, ale tím mé víceleté kontinuální pití skončilo. Trochu mi to chybělo na zahradě. Měla jsem ráda courat během letních večerů mezi rostlinami, popíjet při tom víno a zalévat. Jednou se mi to však nevyplatilo a raději jsem se svým nočním zaléváním zahrady skončila. Ve tmě jsem totiž zaškobrtla, spadla a zranila se, naštěstí bez větších následků. Pár stehů na pohotovosti situaci vyřešilo.

Závislosti na tabáku jsem se bála více, protože to není droga, která z člověka udělá šišlavé ožralé prase a negativní vliv tabáku není tak konkrétní a zjevný. Následky kouření se zdají méně destruktivní. Koupila jsem si tedy elektronickou cigaretu, nastavila jsem si nějakou míru či dávku nikotinu, a tu jsem postupně snižovala až na nulu. Do roka bylo kouření zcela vyřešeno, odpadly i všechny kuřácké návyky a rituály. Jednou jsem zjistila, že jsem elektronickou cigaretu někde odložila, ani už nevím kde a kdy, a to byl skvělý signál, že ji mohu zahodit úplně, protože proces snižování dávky definitivně skončil.

Cítila jsem, že na to musím jít takhle, že jiný způsob by mi nevyhovoval. Závislácké myšlenky se tedy ani nedostavily. Kdybych celou situaci brala tak, že musím za každou cenu okamžitě přestat kouřit, protože musím, nebyla bych schopná. Pocit, že něco musím, by mi vadil, když s tím ještě nejsem ztotožněná. Prohrávala bych tento boj. Takhle to ale vyšlo, neměla jsem s tím žádné problémy, žádné absťáky, jednoduše funkční a vhodný způsob.

Když jsem přestala pít, ztratil Honza možnost ovlivňovat mě přes alkohol. Doslova ztratil zbraň, kterou používal k probourávání těch hranic a také k navození sexuálního spojení, které se odehrávalo zcela mimořádně, jednou, možná dvakrát za rok. Po každém sexu se mu podařilo prodloužit o nějakou dobu vztah, ale více se nenamáhal angažovat. Vždycky jsem asi na chvilku uvěřila, že má smysl ještě pokračovat.

Já jsem z dětství přizpůsobená tak, že se také nenamáhám do vztahu něco víc vkládat, když z druhé strany není zájem. Když na mě kašle ten druhý, já také nespolupracuji, nepodbízím se, nesloužím. Minimálně s Honzou jsem takto postupovala téměř systematicky. Když mě nemají rádi oni, já se začnu chovat také jinak a přestávám dělat jakýkoliv servis. Postupně jsem se méně a méně zajímala o něho a stále jsem více a více doufala, že odejde sám.