Ukázka z knihy - O setkání s narcistickým partnerem, lovebombingu, toxicitě, urážlivosti, alkoholu a  System of the Down

Krátká ukázka ze závěru knihy, kde se autorka vrací ke vzpomínkám na partnera 

Zbavila jsem se tohoto partnera nepartnera, jednoznačně jsem cítila, že mě nemá rád a že se mi snaží ubližovat. To mi konečně stačilo k rozchodu. Protože mě nikdy nezahrnoval láskou ani její napodobeninou, nemám problém s tím, že by se mi po něčem takovém stýskalo a chtěla se k tomu vracet. Ani za nic. Ti, kteří zažili fáze tzv. "lovebombingu" a nechtějí přijít o naději, že zažijí zase něco tak "úžasného", jsou na tom o něco hůř v tomto ohledu. Já nebyla zahrnovaná láskou od žádného člověka, nikdy od nikoho zde, a to doslova, takže nemám problém s tím, že bych doufala, že mi to narcistický partner znovu dá.

Honzův lovebombing probíhal tak, že mi posílal SMS zprávy, které vypadaly jako uložená šablona, protože to bylo pořád víceméně stejné a dost nenápadité. Působilo to prostě podezřele až neautenticky. Zasypával mě těmito pofiderními zprávami, které zkrátka neseděly k situacím. Psal mi v SMS zprávách "Pusinecko, ses to nejdrazsi co mam." což se mi nějak nezdálo, ale nepřemýšlela jsem nad tím víc. Pak mi obvykle nějakou frází napsal, že je "celý jeho Honzíček bolavý nebo unavený". Tím to haslo, ani se víc nenamáhal a stačilo to bohatě k tomu, aby mě zmátl a namotal.

Honza mě neměl rád nikdy. Jen jsem ho svého času zaujala, a tak si mě na nějaký čas vybral jako svou partnerku. Nějak jsem to cítila, spíš intuitivně než přes emoce. Uvědomila jsem si dodatečně, že u každého svého partnera jsem intuitivně věděla hned, o co jde a co bude ve vztahu špatně, ale vůbec jsem svou intuici neposlouchala. Z nitra mi přišla informace o něčem, co jsem si v tu chvíli vůbec neprohlížela. Prostě jsem nevěnovala tomu něčemu, tedy intuici, žádnou pozornost. U všech partnerů jsem ve skutečnosti vždy věděla, do čeho jdu a co bude problém. Přišlo to formou okamžitého vhledu, který jsem bohužel okamžitě zase zapomněla. Bývaly to okamžiky tak krátké, že jsem si jich nevšímala a tím jsem o tuto schopnost dočasně přišla. Dnes ji rozvíjím a velmi si jí vážím, protože to je zřejmě jediný skutečný funkční nástroj, který nám pomáhá projít tímto životem jiným způsobem.

Honzovi jsem se prostě hodila, byla jsem pro něj zajímavá. Zneužil mé situace pro plánování vlastního byznysu a já neuměla říct ne, protože mi vědomě nedocházelo, jaký on má vztah k lidem okolo sebe. Prchavá intuitivní myšlenka zmizela a vstoupila jsem do svého nového osudového kroku. Byla jsem na lháře a manipulátory tak zvyklá, že se mi žádné radary dostatečně silně neozvaly. Intuice se projevovala velmi jemně a nenápadně, neuměla jsem projevy intuice odlišit od tisíců jiných myšlenek, pocitů a vjemů. Až nyní se konečně integruje všechno dohromady a spousty nejistých závěrů se v mém myšlení skládá do smysluplného informačního pole, jednoduše řečeno - do skutečné skládačky bez prolhaných pasáží a částí.

Když jsem byla s Honzou a začali jsme podnikat, v té době jsem si skoro každý den, když jsem byla opilá, pouštěla nářezy od kapely System of a Down. Ti chlapíci se mi sice vizuálně nelíbili, ale "elpíčko" s názvem "TOXICITY", jako kdyby řvalo z mé zoufalé rozervané duše a mysli. Nyní píšu o období, kdy jsem chlastala a blížili jsme se velmi rychle ke krachu firmy. Pak jsem otěhotněla, zkrachovala a přestala jsem pít, ovšem pouze dočasně. Když se mi narodila dcera, vnímala jsem svůj vztah k Honzovi jako něco, co snáším, ale pouze na dobu neurčitou. Ve skutečnosti to bylo limitované jakýmsi kreditem důvěry. S každou sprostotou, hulvátstvím, ignorací… pokaždé ztratil něco ze svého kreditu, který mu byl na počátku dán.

Fungovala jsem spíš jako účetní, která eviduje a bilancuje. S každou nepravostí měl Honza méně kreditu a jednou už byl úplně na nule. Tehdy přišel můj čas. Řekla jsem mu něco, co ho velmi urazilo a on okázale odešel z našeho domova, který mu v žádném případě nepatřil. Já pak už jen zajistila, aby se Honza nevrátil. On zjevně chtěl, chvilku vymýšlel nějaké manévry, ale bylo již definitivně zavřeno. Ohromná výhoda u těchto lidí je, že jsou urážliví. Když nevíte jak se jich zbavit a opravdu Vám dělají problémy, nechte je se urazit. Dělají to často. Je možné je vyprovokovat, a když vyšlehne plamen zloby, máte ho na lopatě, když situaci dobře využijete.

Jestli se mi jednou tento člověk omluví za své jednání a za to, že mi dluží asi půl milionu korun a nic nesplácí, jsem ochotná mu vše odpustit. Také dlužím a bylo mi něco z toho odpuštěno. V tom není problém. Nicméně v tomto životě se dveře k jakémukoli návratu už neotevřou, i kdyby se změnil a byl to báječný člověk. Tento příběh skončil. Nejen proto, že on mě rád nemá a nemá ve skutečnosti rád nikoho. Jde i o to, že já na osobní úrovni nemám ráda jeho, lidskými emocemi popsáno, spíše se mi aspekty jeho chování hnusí. Už se nenutím k tomu, abych snášela zlé lidi okolo sebe, situace se změnila, jsem dospělá.

Můj respekt k němu, jako k bytosti, stojí čistě na duchovních zásadách, protože i když je negativní bytost, nebudu se k němu chovat jako k odpadu, ani ho jako odpad nevnímám. Takhle uvažuje a mluví on. Kdybych byla stejná, nebyl by mezi námi žádný rozdíl. Vnímám ho jako někoho, kdo zde plní své negativní poslání, do intimní zóny si takového člověka už nevpustím, nebo jen na omezenou dobu, kdyby k tomu za nějakých okolností došlo.