Můj „vnitřní geront“ je silnější než vnitřní dítě

Vnitřní dítě je dnes známý psychologický pojem, který se celkem pěkně uchytil a běžně se používá. Vnitřní dítě je tou částí naší osobnosti, která je aktuálně přítomná v našem prožívání a která má přístup k našim nejcitlivějším a nejskrytějším emocím. Je samozřejmě nějakým způsobem ovlivněna naší historií.  Právě zranění nebo zakletí z minulosti nám brání plně žít v přítomnosti.  Tuto formulaci jsem opsala ze stránky, která se tímto tématem zabývá podrobně. Celý článek můžete přečíst zde.  

Osobně v tento pojem moc nevěřím, ne spíše ho nepoužívám. Osobně mám problém s něčím, co by šlo nazvat vnitřním gerontem, který se začal dost brzo projevovat a je velmi sobecky orientovaný. Můj vnitřní geront se bojí stáří a má tendence se zabezpečit, protože nechce riskovat, že zase dopadne blbě. Když jsem jako dítě nemohla zabránit svému poškození, geront si chce vše vynahradit a chce na to vyzrát.  Otázka je, jak lze vyzrát nad svým osudem? Jak se budu starat o svého geronta?

Každopádně se vyplatí cvičení, protože geront má tendence nechávat o sebe pečovat a tím postupně ztratí nezávislost na jiných. Odkdy je namístě nechávat o sebe pečovat, když mám ještě dost síly? Možná nám péče jiných celý život chyběla a stát se předčasně gerontem může být lákavé. Možná naše ublížené vnitřní dítě potřebuje péči, kterou už nedostane, a vybírá si jí předčasně jako geront, kterým ještě být nemusíme. Mám nárok být geront, když padám na zem a cítím se nejistě? Mám nárok na péči, když ve stáří přijdou problémy s udržením stolice? Odpovědět si musí každý sám, já jen přihodím nějakou tu zkušenost z naší rodiny. 

Měla právo na péči má teta, která se záměrně podělávala do postele, protože je geront? Měla moje setřenice právo zakazovat tetě defekaci přímo v posteli? Teta se sice zalekla a na pár dní do postele přestala defekovat, ale jakmile sestřenice přestala vyhrožovat domovem důchodců, teta se ke svým metodám defekování vrátila. A nakonec vyhrála, prosadila si svou. Sestřenice léta žila v hovnech, protože si myslela, že je to její povinnost a tak držela. Myslela si, že teta má právo takhle žít, protože je stará a ona se musí o svou starou matku postarat, protože je to slušnost.  Pravděpodobně si bude svou matku pamatovat jako zlou stařenu, která se naschvál podělávala, protože má na to jako geront právo. 

Malé děti sebou třísknou i o zem, aby si vynutily své. Ještě se nebojí pádu a nevadí jim vyválet se v obchoďáku jenom kvůli tomu, aby dosáhly svého. Geront sebou už nerad tříská, což je pochopitelné, ale defekační teror zkouší geront asi rád.  Pamatuji si, jak mě otec testoval, jestli jsem už zralá na to, abych o něj fyzicky pečovala. Vyzkoušel kolik snesu a ukázalo se, že ještě není čas, abych se o něj začala starat. Postaral se tedy sám. Až později došlo na taktiky, které byly opravdu nečekané.

Lidem, kteří vyrostli v příznivějších podmínkách, kde nevládlo takové PSYCHO, se asi nebude líbit tento článek. Omlouvám se všem citlivým lidem, kteří toto nechápou. Já píšu pro ty, kteří toto chápat budou, protože se také nemohli a nechtěli starat o své tyrany. 

Můj otec například, když skutečně zestárl a pomoc začal potřebovat, nebyl schopen řešit situaci čelně a upřímně. Začal místo toho vychytrale taktizovat a vymýšlel, jak dosáhnout svého. Plán měl takový, že ve stáří se přestěhuje ke své dceři s vnučkou, které o něj budou pečovat. Bohužel dcera mezitím zjistila, že byla jako dítě zneužívána a neměla v úmyslu se o starého otce starat a vůbec na něj jakkoli sahat. Tuhle část moc nedomyslel. Předpokládal, že si nebudu nic pamatovat a ve stáří budu k němu přívětivá a laskavá. Tvrdil mi sice, že si malé děti nic nepamatují, ale to není až tak pravda. 

Když po pádu na zem dedeček zjistil, že je sláb a není už v dobré kondici, doufal, že si ho dcera k sobě vezme. Aby dceru donutil jednat, nechal od svého syna natočit pár videí, které zachycovaly jeho bezmocnost. Nahý ležel na podlaze, ukazoval jak se nemůže nadzvednout, ukazoval svou naprostou nemohoucnost a vyptával se svého dospělého 60- ti letého synka, jestli mají natočeno dost videí. Zjevně byl spokojený, že se vše daří, byl zaujatý svým plánem, který však zase nevyšel. 

Naprosto suše nechal natočit tato videa, protože doufal, že se na to nebudu schopná dívat a vezmu si ho k sobě. Měl pravdu, nebyla jsem schopná se na to dívat. Jeho okázalou nahotu jsem vidět nechtěla, takže jsem udělala něco úplně jiného. Něco, co nepředpokládal. Zavolala jsem jeho lékařce, že můj schizofrenický bratr natáčí s dědou podivná až zvrácená videa, ve kterých leží náš starý otec nahý na podlaze a nemůže vstát. Videa i s nahým dědou vkládal můj bratr na youtube a natáčel další a další. Napsal mi, aˇ´ˇt se na ně díváme, což jsme vydržely jenom chvíli. 

Otec se přepočítal, nyní je v pěkném domově pro seniory, kde ho přebalují cizí ženy a jeho nahota jim nevadí. Pochvalují si, že otec je v pohodě, že s ním nejsou problémy, je prostě fajn, je to pohodář. Ano, také jsem si celý život myslela, že je pohodář. On vlastně k ostatním lidem celkem pohodový je, jen neuvažoval o mém vnitřním dítěti, které není pořád uzdravené. A už vůbec ho nenapadlo, že tak brzy zaregistruji svého vnitřního geronta, který je hodně sobecký. Můj vnitřní geront se rozhodl, že se o jiného geronta starat nebude, protože se potřebuje konečně postarat sám o sebe. Jen nevím na koho mám brát větší ohledy. Jestli na mé vnitřní dítě, nebo na svého vnitřního geronta. Svého vnitřního zralého dospělého člověka ani neznám. 

Dcera ještě k mé úvaze podotkla, že zatímco já svého vnitřního geronta nemám v oblibě a do jisté míry se jeho usidlování bráním, děda si toho svého oblíbil, přirostl mu k srdci a zamilovaně si ho v sobě začal hýčkat.