Psychologické drama ze současnosti
Kniha, která navazuje na předchozí autobiografický román "Panika před úsvitem", je volným pokračováním příběhu o rodině, která je prorostlá nepěknou psychopatologií. Je zde silné téma toxických vztahů, falešné duchovnosti a hledání pravdy mezi vší lží, která nás obklopuje často nejen v rodinách, ale i jiných oblastech našeho života. Autorka Sofie se v této fázi psaní vyrovnává s odhlalením, které ve své mysli popírala, nedokázala mu uvěřit, bylo těžké si něco připustit. Text je prokládán kratšími vstupy dcery Skaven, která byla do příběhu také zatažena a pomáhala jako důležitý konzultant při hledání pravdy.
Dramatický a poučný román ze současnosti, který je napsaný podle skutečných událostí, může být zajímavý i pro Vás, protože zobrazuje mnoho problémů současné doby. Kompletace románu ještě chvíli potrvá, ale letos by měla být kniha snad vydaná.
Začátek příběhu zde
Musím zavolat Majce, mé sestřenici, která se mnou svůj život tak nějak sdílí a já zase sdílím ten svůj. Jsem ráda, že s ní mohu leccos probrat. Hlavně naši rodinu. Musím jí říct, co nového se tady vyvalilo ohledně dědových poceníček. Doufám, že se něco podobného nestalo i jí.
Děda umývá pár kousků nádobí, zatímco Skaven přenáší k dědovi Scrabble s krabicí plnou fotek.
Už je skoro tma. Zalévám ještě pár rostlin na zahradě a mlsám veliké třešně přímo ze stromu, které jsou zatím nejlepším ovocem, které jsem tu zasadila. Procházím naší dlouhou zahradou, okna domu svítí. V pokojíku nemají zatažený závěs. Tuto místnost v domě nazýváme Pentagon, důvod možná vysvětlím později. Vidím přes okno dědu z profilu. Soustředí...
Už jsme doma. Děda si udělal pohodlíčko a šel se hned natáhnout. Jeho místnost je skromně zařízená, ale on velké nároky na nic nemá. Rád se povaluje v posteli a potřebuje dobrou opěrku pod hlavu. V pokoji má dále jednu židli, docela velký rohový stůl na počítač a dvě skřínky na věci. Jsou tu i klasický kamna, ale ty teď...
Právě jedeme za dědou, abychom ho vyzvedli u něj doma a vzali k nám na prázdniny. Důvody jsou jednoduché. Začíná léto, je už docela horko a děda bydlí v paneláku, ve kterém je během tropických dní téměř nesnesitelně. Mám radost a jsem možná i trochu poctěna, že si dědu vezeme domů na pobyt. Každopádně cítím lehké rozrušení jako před důležitou...
