Prohlášení o křesťanském nacionalismu a evangeliu. Americká ohavnost, dle které se bude uskutečňovat vláda nad lidem. Začíná to třeba tím, že někdo má "jezulátke" narvané v kapse, končí to třeba tyranií "ve jménu Boha" 

Se slovy se dá kouzelně žonglovat a se slovy z Bible se to děje už stovky až tisíce let. Tentokrát se slovy žonglují duchovní vůdci ovlivňující výkonnou moc v Americe, konkrétně v USA. Ze slov upletli bič. Skoro vše vypadá pro křesťana správně. Jistě nad tím bude mnoho diskuzí a nejspíš už jsou.

Text je přeložen umělou inteligencí, někde se možná vyskytuje chyba, nepročítala jsem všechny biblické odkazy. Text je dlouhý, ale můžete si sami udělat obrázek, kam se to ubírá a o co tady půjde. Protože text působí téměř jako zákon, jakýsi rozbor nebo reakci sepíšu do samostatného článku v následujících dnech. Držte si klobouky, tohle chce Trump a jeho parta nastolit. Jenže přirozenost člověka se tak snadno nezmění. Niterná podstata je velmi silná.

Autoři:

James Silberman, Dusty Deevers Přispívající redaktoři: William Wolfe, Joel Webbon, Jeff Wright, Cory Anderson

DEFINICE KŘESŤANSKÝ NACIONALISMUS je soubor zásad vládnutí, které mají své kořeny v učení Písma, že Kristus vládne jako svrchovaný Pán a Král všeho stvoření, který ustanovil občanské soudce s delegovanou pravomocí, aby byli podřízeni jemu, nad lidmi, aby uspořádali svou ustanovenou jurisdikci trestáním zla a podporováním dobra pro svou vlastní slávu a společné dobro národa (Izajáš 9:1):6-7; Jan 1:1-3; 3:35; 17:2; Efezským 1:20-21; Filipským 2:9-11; Koloským 1:15-18; Římanům 13:1-4; 1. Petrův 2:14; Dt 6:5, Mt 22:37-39). 

ÚVOD 

Stanovení vize národa, který ve své občanské vládě ctí Krista, a práce na něm je poslušností Kristovu Velkému poslání, v němž svým následovníkům, zmocněným jeho věčnou přítomností, přikázal, aby činili učedníky "ze všech národů", křtili je a "učili je poslouchat všechno, co jsem přikázal" (Mt 28,19-20). Náš Pán nevyloučil občanské autority z příkazu poslouchat ho a projevovat mu věrnost. Snaha o křesťanský národ není odváděním pozornosti od evangelia, ale spíše snahou věrně aplikovat celé Písmo na celý život, včetně veřejného prostoru, k Boží slávě a našemu pozemskému i věčnému dobru. Uznáváme, že existují i jiné definice křesťanského nacionalismu. Rozhodně neschvalujeme všechny iterace křesťanského nacionalismu a některé takové formy výslovně odmítáme, jak bude patrné z našich potvrzení a odmítnutí. Tento dokument můžete podepsat a vymezit, zda potvrzujete občanské autority, které uzákonily obě tabulky zákona, nebo pouze druhou tabulku za článkem. Bude nám ctí přijmout podpisy již nyní, pokud toto prohlášení potvrzujete. Anonymní podpisy nepřijímáme. 

Potvrzujeme a odmítáme následující návrhy: 

POTVRZENÍ A POPŘENÍ 

Článek I: Zdroj pravdy 

POTVRZUJEME, že Bible je Boží slovo, které Bůh vdechl jako jedinou dostatečnou, jistou, neomylnou, neklamnou, nezbytnou a konečnou autoritu pro veškeré spásné poznání, víru (čemu máme věřit) a poslušnost (jak máme žít). Tvrdíme, že světlo přírody v člověku a Boží díla ve stvoření a prozřetelnosti zjevují Boží moc a přirozenost a ponechávají občanským autoritám bez výmluvy, že jako Jeho služebníci nevládnou spravedlivě, avšak toto poznání je nedostatečné pro pokání k životu ve spasení. Všechna pravdivá tvrzení a etické normy musí být prověřeny posledním Božím slovem, kterým je jedině Písmo. Tvrdíme, že Bible je ve všech podstatných věcech jasná. 

ODMÍTÁME, že by pravdivé přesvědčení, dobrý charakter nebo správné chování mohlo být diktováno jinou autoritou než Božím zjevením. Písmo: 2. Timoteovi 3,15-17; Žalm 19,7-10; Izajáš 8,20; Římanům 1,18-21; 2,14-15; Židům 4,12; 13,4; 2. Petrova 1,19-21. 

Článek II: Pravoslavná křesťanská víra

POTVRZUJEME, že národům je přikázáno ctít Boha oficiálním potvrzením ortodoxní křesťanské víry, jak je historicky a všeobecně definována a potvrzena v ortodoxních vyznáních víry. Potvrzujeme, že ortodoxní křesťanskou víru vyjadřují mnohá denominační vyznání. Potvrzujeme, že spasení je pouze z milosti, pouze skrze víru, pouze v Kristu, zjevené pouze v Písmu, pouze k Boží slávě. 

ODMÍTÁME, že by křesťanský národ musel vyžadovat nebo vylučovat příslušnost k nějaké konkrétní konfesní tradici nebo denominaci. Písmo: Skutky 20:27; 1. Korintským 15:1-5; 1. Timoteovi 3:2, 9; 4:1, 6; 5:8; 6:3, 10, 21; Titovi 2:1; Juda 3. 

Článek III: Měřítko spravedlnosti 

POTVRZUJEME, že Boží slovo je autoritativní ve všem, k čemu se vyjadřuje, a potvrzujeme, že Boží slovo hojně hovoří o povaze a významu občanské vlády a spravedlnosti. Potvrzujeme, že Boží morální zákon je trvalý a závazný pro všechny lidi po všechny časy, včetně občanských autorit a národů, a že je souhrnně obsažen v Desateru. Dále potvrzujeme, že každé politické myšlení musí být vzato do zajetí poslušnosti Krista. Tvrdíme, že Kristus bude soudit každou občanskou autoritu podle toho, jak se podřizuje jeho přikázání. 

ODMÍTÁME, že by existovala nějaká objektivní měřítka, podle nichž by bylo možné rozeznat spravedlnost od nespravedlnosti, mimo Boží zjevení vepsané do srdce, vyhlášené ve stvoření a nejdokonaleji zjevené v Písmu. Popíráme, že by věřící občanské autority mohly vládnout nezávisle na vládě Kristově. Popíráme, že Bůh schvaluje, aby křesťané přijímali jakoukoli politickou ideologii nebo postoj, který je v rozporu s Písmem nebo je Písmem zakázán. Písmo: 2. Timoteovi 3,16-17; Izajáš 42,4; Matouš 5,17; Lukáš 12,42-48; Izajáš 1,10-17; Ámos 5,10-24; 2. Korintským 10,4-6; Exodus 20,1-17; Římanům 2,14-15; 13,1-4. 

Článek IV: Definice národa 

POTVRZUJEME, že národ není pouhou ideou, abstraktním principem nebo ideologií, ale je hmatatelně definován konkrétním souborem lidí na konkrétním místě. Potvrzujeme, že konkrétní národ je nutně spojen společnou kulturou, zvyky, historií a rodokmenem a zároveň sdílí společné zájmy, ctnosti, jazyky a bohoslužby. Co se týče "místa", potvrzujeme, že národ je definitivně určen jak svými hranicemi, tak i dobou, kterou fyzicky vymezil Bůh (Sk 17,26). Potvrzujeme tedy, že národy by si měly správně udržovat autonomní vládu nad svým lidem a místem s nezbytnými právy a povinnostmi (1) upřednostňovat bezpečnost svého lidu tím, že budou udržovat své hranice, zajišťovat společnou obranu a odrážet invaze zvenčí a povstání zevnitř; (2) podporovat prosperitu svých občanů; a (3) prosazovat spravedlnost. 

ODMÍTÁME, že by národ měl postoupit svou suverenitu mezinárodním orgánům, které mohou podvracet vůli národního zájmu na globálním uspořádání. Odmítáme jakékoli snahy o zavedení "jednoho světového" vládního systému před Kristovým návratem, neboť takové snahy jsou opakováním babylonské věže. Dále popíráme, že suverénní národy musí být složeny pouze z monoetnického obyvatelstva, aby byly sjednoceny pod Bohem. Proto jako křesťanští nacionalisté naprosto odmítáme hříšnou etnickou zaujatost ve všech jejích různých podobách. Písmo svaté: 1. Mojžíšova 11:1-9; 5. Mojžíšova 1:17; 16:19-20; Žalm 2:8; 22;27; 82:2-4; Izajáš 2:2-3; 49:6-8; Jan 7:24; Matouš 28:18-20; Skutky 17:25-26; 20:21; Koloským 3:11; 1. Timoteovi 5:21; Jakub 2:1-6, 9; 3:17; 1. Petr 1:17; Zjevení 7:9. 

Článek V:  Povaha Kristova panství a království 

POTVRZUJEME, že Ježíš, Boží Syn, který je skutečným Bohem, je kromě titulů Spasitel, Mesiáš a mnoha dalších také Králem všech pozemských králů, Pánem všech pozemských pánů a Zákonodárcem pro všechny pozemské zákonodárce. Je držitelem veškeré moci na nebi i na zemi. Tvrdíme, že Ježíš Kristus jako Bůh má přednost před veškerým stvořením, svrchovaně vládne všem viditelným i neviditelným věcem na nebi, na zemi i v pekle a všechno určuje podle rady své dokonalé vůle k dobru těch, kdo jsou v něm. Tvrdíme, že Kristus ve své zprostředkovatelské vládě vládne svým Duchem a slovem prostřednictvím svatých v jejich pozemské moci. Rovněž potvrzujeme, že Kristus jako svrchovaný Král králů přikázal všem občanským autoritám, křesťanským i nekřesťanským, aby na zemi vykonávaly jeho vůli a skrze mravní zákon orientovaly lidstvo k němu samému. Potvrzujeme, že jedině Kristus skrze krev svého kříže uděluje pokání a odpuštění hříchů, aby smířil hříšníky se svým Otcem. 

ODMÍTÁME jakoukoli snahu oddělovat posvátné aspekty života, kde je směrodatné Boží slovo, a údajně světské aspekty života, kde se křesťan musí řídit jinými měřítky než Božím slovem. Odmítáme jakékoli tvrzení, že vnášení Božího slova do občanské sféry je nemoudré, neplodné, hříšné nebo cokoli jiného, než je vhodné a nutné. Popíráme, že Ježíšovo kralování a panování je pouze nebeské nebo že jeho slovo je autoritativní pouze pro vyznávající křesťany. Popíráme, že by jakýkoli člověk nebo skupina lidí, kteří se prohlašují za občanské autority, byli ve skutečnosti Bohem uznáni za občanské autority pouze na základě svých nároků na autoritu nebo nároků těch, kteří je podporují. Písmo: Ozeáš 8,4; Izajáš 9,6-7; Matouš 28,16-20; Skutky 2,36; Římanům 2,5; 13,1-5; 16,20; Efezským 1,19-23; Filipským 2,9-11; Koloským 1,16-17; 2,9-10; Juda 6; Zjevení 1,4-5; 17,14; 19,11-16. 

Článek VI: Totožnost občanských autorit a zdroj jejich autority 

POTVRZUJEME, že občanské autority jsou Božími služebníky spravedlnosti, kteří musí vědět, kdo je jejich Pán a co od nich požaduje. Potvrzujeme, že všechny lidské autority, včetně civilních, mají autoritu pouze takovou, jaká jim byla svěřena Bohem, a proto jsou mu odpovědné za službu lidem, jak je zjevena v jeho Slově. 

ODMÍTÁME pravomoc občanských úředníků a dokumentů odporovat tomu, co Bůh řekl ve svém Slově, nebo vládnout mimo hranice, které pro ně Boží Slovo stanovilo. Písmo: Římanům 13,1-4; Skutky 5,29; Exodus 1,15-22; Daniel 3; Jan 19,11; Žalm 2,10-12; 1. Timoteovi 6,13-16. 

Článek VII: Povinnosti civilních orgánů 

POTVRZUJEME, že Bůh vyzbrojil občanské autority mečem spravedlnosti, aby bez předpojatosti podporovaly blaho občanů tím, že (1) píší a prosazují spravedlivé zákony, které jsou postrachem těch, kdo páchají zlo, (2) brání a schvalují ty, kdo konají dobro, a (3) mstí oběti zločinů rychlou spravedlností a přiměřenými tresty pro zločince. Potvrzujeme, že občanské autority musí zajistit, aby církev požívala plné, svobodné a nezpochybnitelné svobody vykonávat každou část svých posvátných funkcí bez násilí a nebezpečí. Potvrzujeme, že občanské úřady musí tuto povinnost plnit, aniž by projevovaly přízeň nebo zaujatost vůči kterémukoli křesťanskému vyznání pro jeho historickou víru a učení. Potvrzujeme, že občanská vláda má povinnost zasáhnout, aby zabránila nebo zastavila jakékoli obřadní praktiky, které porušují práva na život, svobodu nebo majetek druhých (např. lidské oběti, upalování manželek nebo nelidské mrzačení). Potvrzujeme, že občanští soudci mají zákonnou pravomoc trestat občanské zločiny, jako je napadení, vražda, znásilnění, krádež, podvod, krádež člověka a křivé svědectví, a zajistit řádný proces prostřednictvím občanských soudů, úhradu odpovědnosti za prokazatelně způsobenou škodu a přiměřenost trestu. Potvrzujeme, že vybírání daní je legitimním právem vlády, ale pouze do té míry, do jaké jsou používány k financování legitimních funkcí vlády, která se snaží plnit své Bohem dané povinnosti, a nikoli k neoprávněnému přebírání povinností, které správně náleží církvi nebo rodině. 

ODMÍTÁME, že by občanské orgány měly za úkol být opatrovníky občanů nebo vychovateli dětí, neboť tyto povinnosti náleží především církvi, respektive rodině. Popíráme, že by se občanské úřady měly snažit převzít tyto povinnosti, a popíráme, že tak činí ku prospěchu společnosti. Taková "dobročinnost" spíše vytlačuje rodiny tím, že vytváří kulturu závislosti na státu, jehož výchova často směřuje k debilizaci dětí bezbožnými filosofiemi a zvrácenou výukou. Popíráme, že by Bůh v Písmu někdy schvaloval toleranci vůči zvrácenostem, jako je obětování a mrzačení dětí a podpora otevřených sexuálních zvráceností. Chtěli bychom následovat našeho Krále, který nic takového nedělá. Dále popíráme, že by morální povinnosti občanských soudců, jak je diktují Písma, byly závislé na nějakém konkrétním eschatologickém rámci. Jinými slovy, bez ohledu na časový rámec a okolnosti, za nichž se věří, že se Kristus vrátí, je dnes plná poslušnost vůči Kristu nespornou povinností všech soudců. Písmo sv: Genesis 1:27; 2:24-25; 9:5, 6-8; Exodus 21:12, 16, 18-19; 22-25, 33; 22:1; Leviticus 19:15, 35-36; Deuteronomium 1:16-17; 16:18-20; 17:6; 19:15-21; 22:25; 25:13-16; Kazatel 8:11; Matouš 19:4-6; Římanům 13:1-4; 1. Timoteovi 2:2. 

Článek VIII: Účel občanské vlády 

POTVRZUJEME, že Božím záměrem občanské vlády je nastolit spravedlnost k Jeho slávě a k dobru všech lidí. Potvrzujeme, že nespravedlivé zákony lidem škodí a že spravedlivé zákony vychovávají svědomí, omezují zlé jednání, odrážejí Boží charakter a ukazují lidem, že potřebují Spasitele. 

ODMÍTÁME, že účelem občanské vlády je nastolit světský, neutrální nebo bezbožný řád. Popíráme, že by jakákoli vláda byla schopna neutrality, protože každý člověk a každý systém má morální preference a funkční bohy (tj. konečnou věrnost a konečná měřítka, podle nichž posuzuje skutečnost). Dále popíráme, že přirozený zákon je jinou normou než Boží morální a univerzální zákon souhrnně pojatý v Desateru. Písmo sv: Matoušovi 12,30; 1. Korintským 10,31; Galatským 3,24; Koloským 3,17.23; 1. Petrův 4,10-11; 2. Petrův 3,18; 2. Mojžíšova 20,1-17. 

Článek IX: Sféry autority 

POTVRZUJEME, že Bůh ustanovil sféry autority, jako je domov, církev a občanská vláda. Potvrzujeme, že Bůh dal autoritám v každé z těchto sfér jedinečné odpovědnosti a pokyny. Potvrzujeme, že autority v každé sféře podléhají Kristově vládě, přičemž každá z nich si zachovává autoritu nad svou vlastní sférou a zároveň je kontrolována a vyvažována ostatními. Potvrzujeme, že rodičům, jakožto autoritě v domácnosti, byla dána "hůl" k výchově, vzdělávání a kázni v moudrosti a spravedlnosti. Potvrzujeme, že pouze církvi byly dány "klíče království" pro svazování a rozvazování evangelijních vyznání (tj. praxe členství v církvi a kázně), jakož i Boží slovo pro kázání zákona a evangelia s cílem obrácení, posvěcení a kázně. Občanská vláda dostala jako Boží služebníci "meč", aby udržovala spravedlnost a občanský pořádek trestáním zločinců, pomstou nevinných, pochvalou dobrých, a tím podporovala všeobecné blaho občanů. Potvrzujeme, že Ježíš Kristus ustanovil pro svou církev biblicky kvalifikované muže, aby zastávali církevní úřady za účelem správného kázání Slova, udělování svátostí a uplatňování církevní kázně. Prohlašujeme, že žádný zákon občanské vlády by neměl zasahovat do těchto církevních povinností dobrovolných členů jakéhokoli shromáždění křesťanů podle jejich vlastního vyznání a víry ani jim v nich bránit. 

ODMÍTÁME, že by lidská autorita v jakékoli oblasti měla absolutní nebo nekontrolovanou moc, a to i v rámci své sféry, neboť Kristus deleguje veškerou lidskou autoritu; proto jsou všichni odpovědni Kristu a jeho morálnímu zákonu, ať už to uznávají, nebo ne. Popíráme, že by si občanské autority mohly přisvojit správu slova a svátostí nebo moc klíčů nebeského království pro církevní disciplínu, ale musí být jedinečným ochráncem svobodného praktikování křesťanské víry podle diktátu svědomí v rámci pravověrné křesťanské víry. Písmo sv: Přísloví 13,24; 22,15; 5. Mojžíšova 6,7-9; Efezským 6,1-4; 1. Samuelova 2,8; Žalm 62,11; Přísloví 8,15-16; Jeremiáš 27,5; Daniel 2,21; 4,32; 5,21; Jan 19,11; Římanům 13,1; 1. Petrova 2,13-17; Zjevení 1,5.17:14; 19:16; 2. Paralipomenon 26:18; Matouš 16:19; 18:17; 1. Korintským 12:28-29; Efezským 4:11-12; 1. Korintským 4:1-2; Římanům 10:15; Židům 5:4; Jan 18:36; Skutky apoštolů 5:29; Žalm 104:15; Skutky apoštolů 18:14-15. 

Článek X: O nacionalismu a politických prioritách 

POTVRZUJEME, že národy mají nedotknutelné právo nastolit spravedlnost a zajistit mír a prosperitu svých vlastních občanů. Potvrzujeme, že uplatňování křesťanského nacionalismu v každém národě bude zahrnovat potrestání velkého zla každého národa a podporovat rozkvět každého národa. Potvrzujeme, že konkrétními krátkodobými prioritami křesťanského nacionalismu v kontextu Spojených států je vyzvat náš národ, aby ve svých zákonech formálně uznal Kristovo panství, vyhlásil slavnostní dny pokory a pokání, zrušil potraty, zrušil pornografii a definoval manželství jako smluvní svazek biologického muže a biologické ženy, zbavit zbraní federální a státní byrokracii, která se zaměřuje na cenzuru a pronásledování křesťanů, zabezpečit naše hranice a bránit se proti cizím vetřelcům, získat zpět naši národní suverenitu od bezbožných globálních entit, které představují vážnou hrozbu pro civilizaci, jako je OSN, Světová zdravotnická organizace, Světové ekonomické fórum atd., a zachovávat zdrženlivost při mezinárodních vojenských intervencích a avanturismu při "budování demokracie" v zámoří. Potvrzujeme, že různé formy spravedlivé vlády mohou dosáhnout spravedlivých zákonů, a nesnažíme se nutit národy k jedné konkrétní formě vlády. 

ODMÍTÁME, že by snaha o zachování a prosazení národní suverenity měla cokoli společného s předsudky vůči určitému etniku nebo národu. Popíráme, že by hříšná etnická zaujatost měla v Církvi Ježíše Krista nebo v národě, který se ho snaží uctívat, jakékoliv místo; naopak, křesťanský národ by měl být při posuzování nestranný. Písmo: Jonáš 3,6-10; 2. Mojžíšova 20,12; 2. Paralipomenon 7,14; 2. Mojžíšova 20,13, 1. Mojžíšova 1,27; 5,2; 5. Mojžíšova 6,7-9; 16,18-20; Efezským 6,1-4; Římanům 13,1-4. 

Článek XI: Velký program

POTVRZUJEME, že projekt křesťanského nacionalismu zahrnuje národní uznání základní křesťanské ortodoxie (článek II) jako křesťanského konsensu pod Ježíšem Kristem, nejvyšším Pánem a Králem všeho stvoření, a zavedení Desatera jako základního zákona národa. Potvrzujeme odpovědnost občanských autorit za ochranu duše, nikoli za její obrácení. ALTERNATIVNÍ MOŽNOST PRO TY, KTEŘÍ POTVRZUJÍ ZÁKONODÁRSTVÍ POUZE DRUHÉ TABULKY POTVRZUJEME, že projekt křesťanských nacionalistů zahrnuje národní uznání základní křesťanské ortodoxie (článek II) jako křesťanského konsensu pod Ježíšem Kristem, nejvyšším Pánem a Králem všeho stvoření, a zavedení druhé tabulky Desatera (zákony pět až deset) jako základního zákona národa s varováním informujícím občany o důsledcích rouhání se Jedinému, Pravému a Živému Bohu, které často vede k porušení druhé tabulky, konkrétně k poškození života a majetku našich bližních. ODMÍTÁME, že by zákony proti veřejnému rouhání nutily k obrácení nebo bránily náboženské svobodě v soukromí. Písmo svaté: Matouš 22,36-40; Římanům 3,20-21; 13,8-10; Jakub 2,8-10. 

Článek XII: O povolání a poslání křesťanských úředníků a zákonodárců 

POTVRZUJEME, že jedním ze způsobů, jak Bůh rozšiřuje Kristovu vládu ve světě, je povolání a obdarování křesťanů, aby se stali jeho služebníky jako občanské autority. Potvrzujeme, že občané se mají podřizovat svým občanským autoritám jako Kristu k jeho slávě a našemu dobru. Potvrzujeme, že je třeba, aby do politické sféry vstupovalo více teologicky zdatných křesťanů, kteří budou hlásat vynikající vlastnosti Krista a jeho zákona. 

ODMÍTÁME jakoukoli teologii, která tvrdí, že účast křesťanů v občanské sféře je nutně nerozumná, neplodná, hříšná nebo cokoli jiného než vhodné a nezbytné povolání a poslání křesťanů. Písmo: Exodus 18,13-26; 20,12; Deuteronomium 1,17; 16,18-20; 17,1-20; Izajáš 1,17; Římanům 13,1-4.6; 1. Korintským 7,7.17; 2. Korintským 9,8; 1. Timoteovi 6,18; 2. Timoteovi 3,16-17. 

Článek XIII: Velké poslání 

POTVRZUJEME, že Kristovo pověření jeho církve, aby činila učedníky ze všech národů, křtila je a učila je poslouchat vše, co přikázal, zahrnuje i občanské autority, které mají být povolány k pokání, víře a poslušnosti vůči Kristu. Potvrzujeme, že Církev má poučovat občanské autority o jejich identitě a povinnostech jako služebníků před Kristovým trůnem. Potvrzujeme, že tato povinnost je záležitostí Velkého poslání. 

ODMÍTÁME, že by existovala nějaká oblast života, v níž by neplatil příkaz "učte je poslouchat všechno, co jsem přikázal", včetně politiky a vlády. Písmo: Matouš 28,16-20; Lukáš 18,1-8; Filipským 2,9-11; 1. Korintským 10,31. 

Článek XIV: Použití zákona 

POTVRZUJEME, že uplatňování základních morálních zásad každého z Desatera v zákonech národa, známé také jako "obecná spravedlnost", (1) odráží občanům jak dokonalou Boží spravedlnost, tak naši vlastní hříšnost a nedostatky; (2) zajišťuje občanský pořádek tím, že omezuje zlo prostřednictvím ochrany nevinných před zlými; a (3) vede křesťany k dobrým skutkům, které pro ně Bůh naplánoval, a jsou tak podstatným aspektem plnění Velkého poslání při vyučování všech národů, aby poslouchaly vše, co Kristus přikázal. Potvrzujeme, že Bůh je Stvořitelem všeho a dává světu milost. Potvrzujeme, že Bůh je Spasitelem mnoha lidí a povolává je prostřednictvím evangelia. Potvrzujeme, že žádný člověk nebude spasen na základě skutků konaných podle zákona. Přesto potvrzujeme, že zákon je vychovatelem, a pokud jsou zákony spravedlivé, přesně odrážejí Boží charakter. Už jen tímto způsobem slouží spravedlivé křesťanské vlády církvi v jejím evangelizačním poslání. Potvrzujeme nevyhnutelnou skutečnost, že občanské autority mají morální a duchovní základ a že občanské zákony orientují občany na něčí verzi pravdy a morálky, ať už dobrou nebo zlou. Potvrzujeme, že občanské úřady musí vydávat a prosazovat spravedlivé zákony a že spravedlivé zákony orientují občany na pravdu Božího slova. Potvrzujeme, že obřadní zákony dané Izraeli byly dokonale a úplně naplněny v Kristu, jehož dokonané dílo nevyžaduje žádné doplňování. Pokud jde o občanské zákony dané Izraeli, ačkoli jejich přesné provádění, jak je popsáno ve Starém zákoně, se dnes od národů nevyžaduje, jejich obecná spravedlnost (tj. základní morální princip) je závazná pro všechny národy v každé době. 

ODMÍTÁME, že by Bůh zamýšlel Desatero pouze pro starozákonní Izrael, ale spíše představují trvalou Boží spravedlnost, kterou je třeba milovat a dodržovat pro dobro člověka a slávu Boží. Písmo: Římanům 3,20; 4,15; 5,13; 7,7-11; Galatským 3,19-24; Dt 13,6-11; 19,16-21; Římanům 13,3.4; Efezským 2,10; Titovi 3,8; Ez 36,27; Jeremiáš 32,39-40.

Článek XV: O rozdílu mezi zákonem a evangeliem 

POTVRZUJEME, že evangelium je královská zvěst světu o Bohu, který v osobě a díle Ježíše Krista působí skrze moc Ducha svatého, aby zrušil hřích a smrt a smířil hříšníky a svět se sebou skrze svůj bezhříšný život, zástupnou smrt, vzkříšení, nanebevstoupení, kralování a budoucí návrat, jak to Bůh milostivě plánoval od věčnosti, sliboval v Písmu a uskutečňuje v dějinách. Prohlašujeme, že spasení je pouze z milosti, pouze skrze víru, pouze v Kristu, zjevené pouze v Písmu a pouze k Boží slávě. Tvrdíme, že všem hříšníkům je přikázáno činit pokání a věřit evangeliu, a když tak učiní, jsou ospravedlněni před Bohem, je v nich přebýván Duch svatý a jsou přiměni milovat Boha a jeho Zákon a horlivě chodit v dobrých skutcích, které Bůh připravil. Potvrzujeme, že Kristovo království se přiblížilo a že bude působit, dokud nebudou poraženi všichni jeho nepřátelé a poznání jeho slávy nepokryje zemi jako vody moře. Potvrzujeme, že Bůh dal Adamovi Zákon všeobecné poslušnosti vepsaný do jeho srdce, že tentýž Zákon zůstal dokonalým pravidlem spravedlnosti i po pádu a že jej Bůh vydal na hoře Sinaj v Desateru přikázání. Tvrdíme, že obecná spravedlnost tohoto Zákona je základní morální zásada, kterou Bůh vložil do každého přikázání a kterou: jsou všichni lidé povinni dodržovat, odráží Boží svatý charakter a uplatňuje se za různých okolností v každé oblasti života. Potvrzujeme, že poslušnost tomuto mravnímu Zákonu je potěšením všech, kdo jsou znovuzrozeni v Kristu, těch, kdo jsou zmocněni Duchem svatým milovat Boha a své bližní jako sebe samé tím, že konají dobré skutky, které pro ně Bůh naplánoval. Potvrzujeme, že křesťanský národ poskytuje kulturní podmínky příznivé pro zachování a rozkvět rodiny, zachování a rozvoj křesťanské církve, šíření evangelia pro spásu církví a hojnost požehnání pro nevěřící. 

ODMÍTÁME, že by obsah evangelia zahrnoval poslušnost Zákonu nebo že by si jakýkoli skutek poslušnosti zasloužil spasení. Popíráme, že by dodržování Zákona jakkoli přispívalo k ospravedlnění před Bohem nebo k prohlášení hříšníka za spravedlivého na základě čehokoli jiného než víry v Krista. Popíráme, že Zákon lze oddělit od lásky osobního Boha, který Zákon dal. Popíráme, že by občanství v Bohem oslavovaném křesťanském národě nebo cokoli mimo evangelium mělo jakoukoli spásnou moc. Písmo: Římanům 1:16; 5:8-19; 8:16; 1. Korintským 10:31; 15:24-25; Efezským 2:8-10; Koloským 1:10; 2. Timoteovi 3:16-17; Titovi 2:7, 14; 3:1, 8, 14; Židům 4:15; 10:24; 1. Petrův 2:12; 2. Petrův 1:8. 

Článek XVI: O občanské neposlušnosti 

POTVRZUJEME, že kategorický odpor k občanské neposlušnosti je modloslužbou státu. Potvrzujeme, že občanská neposlušnost je správnou křesťanskou odpovědí na občanský diktát, který: (1) přikazují, co Bůh zakazuje; (2) zakazují, co Bůh přikazuje; (3) překračují svou pravomoc; (4) svazují svědomí tam, kde má pravomoc pouze Bůh; nebo (5) nemají žádný racionální základ (spravedlivý zákon je vždy racionální zákon). Tvrdíme, že nižší soudci mohou a někdy musí neuposlechnout bezprávného vyššího soudce, aby poslechli Boha. Například nižší magistráty - jako jsou vlády států, okresů a obcí - musí nerespektovat jakýkoli příkaz, zákon nebo rozhodnutí vyššího magistrátu - jako je federální vláda -, který jim nařizuje povolit potrat. Potvrzujeme, že občanská neposlušnost, ačkoli je někdy nezbytná, je zřídkakdy normativním vztahem mezi občanem a jeho občanskou vládou. 

ODMÍTÁME, že by svědomí lidí, jejich domovy, církve nebo státy byly vázány právními nebo morálními výmysly lidí mimo Boží slovo. Dále popíráme, že by občanské autority měly právo vynucovat nebo nařizovat poslušnost lidským diktátům mimo Boží slovo. Navíc popíráme právo vládců potlačovat jakoukoli platnou občanskou neposlušnost. Písmo: Daniel 3; 2. Mojžíšova 1,15-22; Skutky 5,29; 2. Mojžíšova 20,2-3; 5. Mojžíšova 24,6; Římanům 13,1-4; 1. Petrova 2,13-14. 

Článek XVII: Metodika 

POTVRZUJEME, že Boží království nepostupuje tělesnými prostředky, ale působením Ducha, který přivádí lidi k pokání a víře v Ježíše Krista. Potvrzujeme, že kultura ovlivňuje právo a že právo v symbiotickém vztahu ovlivňuje i kulturu. Potvrzujeme, že politické manévrování a kulturní expertíza jsou sice dobré a užitečné, ale Bůh působí nejmocněji skrze odvážné hlásání své pravdy svým lidem. Potvrzujeme, že Bůh používá prostředky, ale může působit bez nich, nad nimi i proti nim, jak se mu zlíbí. 

ODMÍTÁME, že by hnací silou rozhodování křesťanského hnutí měl být pragmatismus. Písmo: Žalm 20,7; 1J 5,1-5; Sk 27,31.44; Iz 55,10-11; Ozeáš 1,7; Římanům 4,19-21; Daniel 3,27. 

Článek XVIII: Spravedlivá válka 

POTVRZUJEME, že válka má být vedena pouze: (1) ze spravedlivé příčiny, spravedlivým soudcem, zahrnující ochranu lidského života před pronásledováním; (2) jako poslední možnost, když byly usilovně hledány a vyčerpány mírové metody řešení konfliktu; (3) při sledování dosažitelných cílů; (4) s čistým motivem a záměrem nastolit mír a spravedlnost co nejrychleji; a (5) morálními prostředky, které se úzkostlivě vyhýbají civilním obětem a způsobují jen tolik násilí, kolik je nezbytné k dosažení cíle. Potvrzujeme, že i když je válka podle výše uvedených kritérií spravedlivá, národy by měly být velmi obezřetné při rozlišování, zda je navrhovaná válka moudrá, a brát v úvahu všechny nepředvídatelné okolnosti. Potvrzujeme, že mnoho válek v dějinách bylo vedeno z hříšných důvodů, jako je chamtivost, pomsta a touha po moci a bohatství. 

ODMÍTÁME, že by válka byla někdy prostředkem, kterým se má šířit evangelium nebo prostě dobré myšlenky o vládě a společnosti. Popíráme, že by vlády mohly nutit civilní obyvatelstvo k účasti na nespravedlivých válkách. Písmo: 1. Mojžíšova 1:27; 2. Mojžíšova 22:2; 5. Mojžíšova 20:10; Žalm 144:1; Kazatel 3:8; Jan 18:3-11, 36; Římanům 12:18-21; 13:4; 2. Korintským 10:4; 1. Petrova 2:14. 

Článek XIX: Imago Dei a rovná ochrana 

POTVRZUJEME, že všechny občanské autority mají před Bohem povinnost prosazovat spravedlnost tím, že zavedou rovnou ochranu před zákonem pro všechny nositele Božího obrazu od okamžiku oplodnění, kterým je početí. Potvrzujeme, že občanské autority musí odmítnout jakoukoli zaujatost při posuzování tím, že budou uplatňovat stejné právní zákazy a dostupné sankce proti zabití na ochranu narozených i nenarozených lidí. 

ODMÍTÁME, že jakýkoli zákon, který klasifikuje potrat jako menší zločin než vraždu nebo který umožňuje jakékoli třídě lidí vraždit nenarozené děti s všeobecnou imunitou, je spravedlivým zákonem. Písmo svaté: Exodus 20,13; 22,22-24; 23,2-3; Leviticus 19,15; Deuteronomium 1,16-17; 16,18-20; 24,17; 27,19; Žalm 82,1-4; 94,6; Přísloví 18,5; Izajáš 1:16-17, 23; 10,1-2; Jeremiáš 5,28; 7,5-7; 21,12; 22,3; Ezechiel 45,9; Amos 5,15; Matouš 7,12; 22,39; 23,23; Římanům 13,9; Galatským 5,14; Jakub 2,8; 3,9. 

Článek XX: O "neutralitě" a odluce církve od státu 

POTVRZUJEME, že církev a stát mají každý svou vlastní sféru vlivu. Církevní úředníci by například neměli psát nebo prosazovat občanské zákony jako církevní úředníci a státní úředníci by neměli vykonávat církevní nařízení nebo diktovat učení jako státní úředníci, i když obě sféry jsou pod absolutní autoritou Krista. 

ODMÍTÁME, že oddělení autority mezi církví a státem znamená, že musí existovat oddělení Boha a státu. Dále popíráme, že by kdy mohlo dojít k oddělení náboženství a státu, protože každý má své názory na konečnou skutečnost, účel a příčinu, z nichž vychází jeho morálka a preferovaná politika. Popíráme myšlenku, že zákony národa ze své podstaty nevnucují morálku a náboženství. Písmo svaté: Matoušovi 12,30; Římanům 1,18-32; Koloským 2,3.

REKLAMA